Můj talent důkladně prozkoumat všechny ostatní cesty, než si nevěřícně vyberu tu správnou, je vskutku fenomenální. Zjistil jsem, kde je benzínka Shell, radnice, škola, kino Meteor, divadlo a Oděvy pro silnější (avie). No, nebudu dlouho napínat, do hotelu A. jsem nakonec dojel a v recepci mě očekávali. Dostal jsem klíče, ovládání k televizi a šest stravenek na snídaně. Momentálně ležím na posteli v pokoji 308 (uff! třetí patro -- s taškou a batohem žádná sranda) a dívám se na televizi (naladěny ČT1 a 2, Nova, Prima a slováci, dokolečka za sebou až do čísla 21).
Zatímco dvě největší výzvy jsem úspěšně vyřešil (večeře a hotel; ne nadarmo má soutěž název Challenger), postavila se přede mě další: dostal jsem doporučení, že auto mám nechat u hotelu a do areálu se nechat odvézt řidičem. Z druhé strany identifikační kartičky jsou důležitá čísla (telefonní), včetně telefonu na Transportation. Jak tohle zvládnu, to nevím. Vážně uvažuju o tom, že vyrazím dřív a na kurty dojdu pěšky (aby se nezjistilo, že jsem pohrdl dopravou).

K večeři byl gulášek (s pětima). Specialitou bylo, že jsem ani dlouho nemusel čekat -- stačilo jedno důrazné Slečno! a za chvilku přifrčela s jidlem i s kamarádkou, která nesla pití.
Nastává hodina pravdy -- hledání hotelu a začínám mít strach, že jsem město P. podcenil a radši si měl koupit plán města.

Jako na zavolanou přišla slečna R. a slíbila nechat stravenku na recepci. Musím večer zapálit tenisovýmu bohovi svíčku. Jsem zachráněn!
UPDATE: K častým dotazům na slečnu R. bych rád napsal, že je sice příjemná a má stravenky, ale kromě nich taky přítele a ... taky tak nějak není můj typ. A taky má smartphone od Nokie, typ si nevzpomenu. Což sem sice nepatří, ale přišlo mi to zajímavý. (Je to maketa, nebo s ním fakt umí telefonovat?)

Zachvátila mě panika! Co budu dělat? Co si jenom počnu? Nemám stravenku na večeři! Slečna R. nikde. Co se mnou teď bude?!

Přinesli svačinu, tentokrát jsem nezaváhal.
Ufff, musím se trochu kontrolovat nebo mě zpátky nepoveze Astra, ale skříňová Avie.

Dostal jsem od slečny R. stravenku na oběd, takže jdu s třesoucími se koleny vyzkoušet VIP restaurant. Je tam spousta zahraničních hráčů snažících se domluvit s pinglíkama, kteří jsou očividně na brigádě a kteří se je snaží ignorovat.
Hráč: "Excuse me!" Pinglice: "Moment." Hráč: "No moment!" (pinglice utíká)
Hráč: "Is this chicken?" "Čikin?" "Yeah, is this chicken?" "Ergmhm." "Ok, so two chicken." (ukazání prsty) "Zweimal?"
No obsluha je trochu pomalejší, příště si s sebou musím vzít noviny...

Přinesli občerstvení! Příště se nesmím před tak důležitými okamžiky vzdalovat! Přijít o chvíli později, už by nebylo!

Focení na identifikační kartičky. (Fotku kartičky sem určitě přiložím; zapomněl jsem v autě baterku do foťáku.)
Fotograf: "Vy jste kouč?"
Já: "Ne!?"
Fotograf: "Ale tvářil jste se tak!"

Můj kontakt měl trošku zpoždění, ale aspoň jsem si stihl prohlídnout areál. Dozvěděl jsem se mírně smutnou zprávu -- po dobu mé přítomnosti mě nebude hostit hotel TC, ale Hotel A. Je v centru a má taky tři hvězdičky. No uvidíme.

Jízda po městě je daleko náročnější než cesta sem. Kurty jsou na ulici K. a zrovna ji musela S. (která je taky sponzor turnaje) zrovna teď rozkopat. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako schválnost a už teď je mi líto zahraničních pretěkárou. Aspoň už vím, kde je v P. Aral, nemocnice, dokonce jsem byl na sídlišti, kde možná pořád ještě bydlí můj bratranec (a jeho tři dcery :) ... a ze sídliště jsem zahlídl něco, co vypadalo jako sportovní hala!
Bohužel ze sídliště k němu nevede jiná cesta než ta s kůlem uprostřed. Nicméně jako skoro rodilý p. jsem se zručně propletl postranními cestičkami za kůl, přijel k hale a o dvě ulice dál ještě zručněji objevil kurty se hotelem TC!

Cesta do P. zabrala kousek přes půl hodiny a jelo se úplně výborně -- na dálnici nikde nikdo, takže jenom to vstávání :(