Článek Strašidlo v knihovně. Jak mne vyděsila knihovnice v hidžhábu si vysloužil hyperliberální odpověď ředitele knihovny, ale tohle je, přátelé, teprve začátek. Další vlaštovkou byla třeba zamýšlená brněnská mešita a v závislosti na tom, jak u i u nás bude přistěhovalců z muslimských zemí přibývat, budeme i my řešit problémy jako ve Švýcarsku, Francii a Německu, o kterých si zatím myslíme, že se nás netýkají.
Myslím, že je v pořádku, pokud po nás naši muslimští přátelé ve své zemi vyžadují dodržování určitých pravidel, ale jak se dívat na to, že pro svá pravidla chtějí respekt i v zemi, kam přišli jako hosté? Hrozně rád bych se ztotožňoval s liberálními názory pana ředitele, ale kdo zaručí, že díky liberálnímu přístupu z naší multi-kulti společnosti za pár let nezůstane jen společnost single-kulti?
Na druhou stranu se mi příčí něco někomu zakazovat. Tedy ono by toho bylo dost, co bych na veřejnosti rád zakázal, jako třeba líbání dvou chlapů, kojení, nahé děti, kouření, Paroubka a podobně, ale jednou jsem tenhleten demograt, a tak nebudu prosazovat ani zákaz zahalených ženských. (Připomínám, že se bavíme o chování na veřejnosti, doma ať si každý vše uvedené klidně dělá, klidně i zaráz.)
Měli bychom se důsledně řídit zákony a prosazoval pravidlo, že to co zákon nezakazuje, to je povoleno. Zákon můžeme změnit, pokud nebude vyhovovat, ale ať je spravedlivý a stejně přísný ke všem bez rozdílu.
V soukromých firmách je to jednoduché, tam vlastník (nebo management) stanoví dresscode - určí pravidla oblékání (např. v bance musí mít pánové oblek a dámy předepsaný kostýmek, a kdo si chce narazit šátek nebo jarmulku, tak si klidně může jít), ale u institucí financovaných z veřejných peněz je to samozřejmě jiné. Pro ty by měl pravidla určit stát -- parlament, na základě celospolečenského konsensu, tedy toho, co je v naší zemi obvyklé. Takový zákon by měl být pro veřejné instituce závazný a soukromé instituce nechť si ho upraví podle svých potřeb, budou-li chtít.
Školní uniformy v zemích na Britských ostrovech, zákaz šátků pro ženy pracující ve veřejných institucích v Turecku nebo nevyžadování kravaty u diplomatů přes léto v Izraeli (to není kvůli náboženství, ale kvůli horku). Příkladů, kde se můžeme inspirovat u zemí, které mají zkušenosti ať už s demokracií nebo s islámem je dost. Zároveň nám tak odpadne problém s řešením, co které ministryni ve sněmovně kam vypadlo.
Každopádně nějaká pravidla, a pro knihovníky zvláště, být musí, protože jinak se nám knihovníci do knihoven nebudou oblékat vůbec.
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeníček. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeníček. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 11. prosince 2009
pátek 20. listopadu 2009
Srážka s IP adresou
Tento příběh začal komunikací přes SMS. Tučně je klient, běžným písmem já, kurzívou je to, co se mi honilo v hlavě. SMS jsou doslova zkopírovány, jenom jsou odstraněny konkrétní údaje.
19.11.2009 21:33:53 Dobrý večer,delší dobu se marně snažíme dostat k ___.Dík.XYZsro
Snazite se dostat k ___? A dal? Nefunguje to? Jakou Vam to hlasi chybu? Jaka domena? Jaky ucet?
19.11.2009 21:46:37 ucet - qwertz neustale nas to pres uvodni spravne prihlaseni vraci zpet,ze heslo nebo uzivatel je nespravny. diky za odstraneni problemu.
A to jmeno a heslo pisete prosim kam? Kdyz Vam to pise, ze heslo je nespravne, neni mozne, ze ho tam zadavate nespravne?
(Kam píše udaje se ptám jestli do programu, do webového rozhraní, do mobilu...?)
19.11.2009 22:00:01 na adresu xyz.cz do zobrazeneho prihlasovaciho formulare...
S Vasi dovolenim jsem zadal prihlasovaci udaje na xyz.cz a vse funguje ok. Poslete mi svou IP adresu, najdete ji napr na abc.cz/podpora
19.11.2009 22:35:05 IP adresy se pri prihlasovani stridaji,napr.jsem to zkousel z mexika,ale to by na uspesne prihlaseni nemelo mit vliv?! Heslo bflmpsvz je spravne? diky za potvrzeni.
Ani z Mexika to nefunguje? No to je ovšem záležitost mezinárodního významu!
Heslo vypada spravne, ale na serveru neni zaznam o neplatnem prihlaseni. Poslete mi svoji IP adresu, najdete ji na abc/podpora
19.11.2009 22:49:00 podivam se a poslu,ikdyz mi neni jasna dulezitost,sam si ji muzete precist...v tuto chvili nejsem u onlinepc.preju hezky vecer.ozvu se zitra.zdravi ABC
Nerozumim, odkud bych si mohl precist IP adresu Vaseho pocitace. IP adresu pocitace, ze ktereho jste pripojen je mozne zjistit na abc.cz/podpora
19.11.2009 23:04:47 achjo,vy jste odbornik a dodavatel kvalifikovane sluzby. historicky za tech 12let nebyl problem prave v IP...,takze proc ted?nerozumim. dik za vysvetleni. ABC
IP adresa slouzi k IDENTIFIKACI a pomoci ni je mozne v zaznamech dohledat v cem by mohl byt problem. Pokud 12 let nebyla IP potreba, asi 12 let nebyl problem.
19.11.2009 23:19:34 opet achjo,vsechny ip,ktere se dobyvaly posledni dobou na nas ucet,jsme za nimi byli asi na 100% my,takze kde je problem?zaznamy mate,ne?diky za pomoc.
Snazim se Vam vysvetlit, ze IP adresu potrebuji k DOHLEDANI problemu. Nevim proc mi neverite, ale do doby nez mi IP sdelite, je nase komunikace bezpredmetna.
19.11.2009 23:34:40 ok.poslu vam tu aktualni=zitrejsi ip adresu behem zitrka.ale mam za to,ze pro pristup na vas server neni konstantni ip nutna,nikdy nebyla.dobrou noc.A.
Poslete mi IP adresu, ze ktere Vam o nefunguje. Pro pristup pevna IP adresa potreba neni. (Ani nevim, proc by mela byt.)
Bohužel to byl jen začátek. V pátek dopoledne telefon a to teprve bylo něco. Z 25 minutového hovoru po paměti vyjímám následující útržky:
Tu IP jste potřeboval, abyste mi ten přístup povolil! Teď už mi to funguje!
Ale vy jste mi ji neřekl, jak jsem ji mohl povolit? Možná to bude tím, že jste tam psal špatné heslo!
Tu IP adresu jste si mohl dohledat!
Ale to si představujete špatně, já podle IP adresy dohledám tu chybu, proč bych ji po Vás chtěl, když bych si ji mohl dohledat?
Takhle to dokolečka pokračovalo dalších několik minut...
No to je jedno, já vám stejně volám proto, že teď potřebuju XY.
Počkejte, tomu nerozumím, vůbec nechápu, co po mě chcete, můžete mi to nějak líp vysvětlit?
Ano, jistě. Vy jste inženýr?
Cože? Já nerozumím, co po mě chcete, proč se mě ptáte na to jestli...
Samozřejmě, takže pane inženýre, (následuje vysvětlování) potřebuju XY.
Aha, už tomu rozumím. To bohužel není možné.
Tak já vám to vysvětlím znova... (vysvětlování XY).
Ano, já to chápu, ale není to možné.
(následuje to stejné ještě pětkrát dokola)
Já to chápu, rozumím vám, ale po osmé vám říkám, že to není možné, nevím, jak vám to mám říct už jinak.
No co si to dovolujete, že XY nejde?
Co si to dovolujeme? No máte zaplacenou službu za 100, odebrali jste za 300, takže XY ze sta by šlo, ale XY ze 300 prostě nejde.
A proč jste mě neupozornili, že bereme víc?
Vy jste to nevěděl? Je to napsané na webu?
Ne, nevěděl, proč jste mě na to neupozornili?
Já myslím, že jsme vás upozornili dostatečně, myslím, že jste tu informaci měl.
Ne, neměl, proč jste mě neupozornili?
Podívejte, kdybyste měl zaplaceno 100 a odebral za 105, tak nic neřekneme, když budete chtít XY, ale 300 je třikrát víc, třikrát, tak to už prostě XY není možné!
Ale my bereme víc už aspoň dva roky a nikdy s tím nebyl problém.
Aha, takže jste věděl, že odebíráte víc než máte zaplaceno, takže jste tu informaci měl.
Ne, to je jinak, jde o to, že si za to účtujete mnohem víc než někde jinde!
(A to ještě nevěděl, že obchodní oddělení si už půl roku láme hlavu nad tím, jak mu kulantně tu cenu zvýšit.)
Tak proč to teda kupujete? (logická otázka)
V podobném duchu to pokračovalo další desítky minut, a někde v té době (možná po té, co jsem byl opět dotázán, co přesně mám za školu), mi došlo že vyřeším problém obchodnímu oddělení a sdělil jsem mu, že jsem se doteď opravdu snažil, ale že nevím, jak věci vysvětlit idiotovi.
Z logických důvodů nechce nakupovat službu od někoho, kdo mu říká idiot, tak jsem závěrem vyjádřil přání, aby tomu chudákovi, od kterého bude teď službu odebírat bez okolků oznámil IP adresu, když se ho bude ptát.
19.11.2009 21:33:53 Dobrý večer,delší dobu se marně snažíme dostat k ___.Dík.XYZsro
Snazite se dostat k ___? A dal? Nefunguje to? Jakou Vam to hlasi chybu? Jaka domena? Jaky ucet?
19.11.2009 21:46:37 ucet - qwertz neustale nas to pres uvodni spravne prihlaseni vraci zpet,ze heslo nebo uzivatel je nespravny. diky za odstraneni problemu.
A to jmeno a heslo pisete prosim kam? Kdyz Vam to pise, ze heslo je nespravne, neni mozne, ze ho tam zadavate nespravne?
(Kam píše udaje se ptám jestli do programu, do webového rozhraní, do mobilu...?)
19.11.2009 22:00:01 na adresu xyz.cz do zobrazeneho prihlasovaciho formulare...
S Vasi dovolenim jsem zadal prihlasovaci udaje na xyz.cz a vse funguje ok. Poslete mi svou IP adresu, najdete ji napr na abc.cz/podpora
19.11.2009 22:35:05 IP adresy se pri prihlasovani stridaji,napr.jsem to zkousel z mexika,ale to by na uspesne prihlaseni nemelo mit vliv?! Heslo bflmpsvz je spravne? diky za potvrzeni.
Ani z Mexika to nefunguje? No to je ovšem záležitost mezinárodního významu!
Heslo vypada spravne, ale na serveru neni zaznam o neplatnem prihlaseni. Poslete mi svoji IP adresu, najdete ji na abc/podpora
19.11.2009 22:49:00 podivam se a poslu,ikdyz mi neni jasna dulezitost,sam si ji muzete precist...v tuto chvili nejsem u onlinepc.preju hezky vecer.ozvu se zitra.zdravi ABC
Nerozumim, odkud bych si mohl precist IP adresu Vaseho pocitace. IP adresu pocitace, ze ktereho jste pripojen je mozne zjistit na abc.cz/podpora
19.11.2009 23:04:47 achjo,vy jste odbornik a dodavatel kvalifikovane sluzby. historicky za tech 12let nebyl problem prave v IP...,takze proc ted?nerozumim. dik za vysvetleni. ABC
IP adresa slouzi k IDENTIFIKACI a pomoci ni je mozne v zaznamech dohledat v cem by mohl byt problem. Pokud 12 let nebyla IP potreba, asi 12 let nebyl problem.
19.11.2009 23:19:34 opet achjo,vsechny ip,ktere se dobyvaly posledni dobou na nas ucet,jsme za nimi byli asi na 100% my,takze kde je problem?zaznamy mate,ne?diky za pomoc.
Snazim se Vam vysvetlit, ze IP adresu potrebuji k DOHLEDANI problemu. Nevim proc mi neverite, ale do doby nez mi IP sdelite, je nase komunikace bezpredmetna.
19.11.2009 23:34:40 ok.poslu vam tu aktualni=zitrejsi ip adresu behem zitrka.ale mam za to,ze pro pristup na vas server neni konstantni ip nutna,nikdy nebyla.dobrou noc.A.
Poslete mi IP adresu, ze ktere Vam o nefunguje. Pro pristup pevna IP adresa potreba neni. (Ani nevim, proc by mela byt.)
Bohužel to byl jen začátek. V pátek dopoledne telefon a to teprve bylo něco. Z 25 minutového hovoru po paměti vyjímám následující útržky:
Tu IP jste potřeboval, abyste mi ten přístup povolil! Teď už mi to funguje!
Ale vy jste mi ji neřekl, jak jsem ji mohl povolit? Možná to bude tím, že jste tam psal špatné heslo!
Tu IP adresu jste si mohl dohledat!
Ale to si představujete špatně, já podle IP adresy dohledám tu chybu, proč bych ji po Vás chtěl, když bych si ji mohl dohledat?
Takhle to dokolečka pokračovalo dalších několik minut...
No to je jedno, já vám stejně volám proto, že teď potřebuju XY.
Počkejte, tomu nerozumím, vůbec nechápu, co po mě chcete, můžete mi to nějak líp vysvětlit?
Ano, jistě. Vy jste inženýr?
Cože? Já nerozumím, co po mě chcete, proč se mě ptáte na to jestli...
Samozřejmě, takže pane inženýre, (následuje vysvětlování) potřebuju XY.
Aha, už tomu rozumím. To bohužel není možné.
Tak já vám to vysvětlím znova... (vysvětlování XY).
Ano, já to chápu, ale není to možné.
(následuje to stejné ještě pětkrát dokola)
Já to chápu, rozumím vám, ale po osmé vám říkám, že to není možné, nevím, jak vám to mám říct už jinak.
No co si to dovolujete, že XY nejde?
Co si to dovolujeme? No máte zaplacenou službu za 100, odebrali jste za 300, takže XY ze sta by šlo, ale XY ze 300 prostě nejde.
A proč jste mě neupozornili, že bereme víc?
Vy jste to nevěděl? Je to napsané na webu?
Ne, nevěděl, proč jste mě na to neupozornili?
Já myslím, že jsme vás upozornili dostatečně, myslím, že jste tu informaci měl.
Ne, neměl, proč jste mě neupozornili?
Podívejte, kdybyste měl zaplaceno 100 a odebral za 105, tak nic neřekneme, když budete chtít XY, ale 300 je třikrát víc, třikrát, tak to už prostě XY není možné!
Ale my bereme víc už aspoň dva roky a nikdy s tím nebyl problém.
Aha, takže jste věděl, že odebíráte víc než máte zaplaceno, takže jste tu informaci měl.
Ne, to je jinak, jde o to, že si za to účtujete mnohem víc než někde jinde!
(A to ještě nevěděl, že obchodní oddělení si už půl roku láme hlavu nad tím, jak mu kulantně tu cenu zvýšit.)
Tak proč to teda kupujete? (logická otázka)
V podobném duchu to pokračovalo další desítky minut, a někde v té době (možná po té, co jsem byl opět dotázán, co přesně mám za školu), mi došlo že vyřeším problém obchodnímu oddělení a sdělil jsem mu, že jsem se doteď opravdu snažil, ale že nevím, jak věci vysvětlit idiotovi.
Z logických důvodů nechce nakupovat službu od někoho, kdo mu říká idiot, tak jsem závěrem vyjádřil přání, aby tomu chudákovi, od kterého bude teď službu odebírat bez okolků oznámil IP adresu, když se ho bude ptát.
pondělí 17. srpna 2009
Příběh holubů 2
Nedlouho po tom, co jsem publikoval Příběh holubů a úspěšně se rozjel výběr jmen (zvítězili Cyril a Metoděj -- navrhla Nikie), přišla ta velká bouřka, a když se druhý den večer Bára podívala na balkon, holoubata i Eva pryč. Nevíme, jestli to mělo souvislost s bouřkou, při ní Eva poctivě seděla na hnízdě a hnízdo samotné je v místě, kam ani neprší.
Protože z balkonu nám tedy jednou zmizela vajíčka, teď dvě holoubata a taky kamarádu Hanzovi z zmizelo nejdřív jedno holoubě (domníval se, že má malého pterodaktyla, který bratříčka pozřel), ale pak i druhé, myslím, že se máme důvod obávat rozsáhlého spiknutí za účelem únosů!
Než jsme ale stihli rozjet vyšetřování a začít prověřovat, jestli je do toho zapojena vláda (ne ta naše, samozřejmě) nebo snad i mimozemské civilizace, na balkoně se objevila další dvě vajíčka.
I když nám všichni holubi připadají stejní, pozorováním jsme zjistili, že se jedná o jinou holubici (z balkonu utíká jinou cestou a je mnohem plašší). Přesto jí říkáme Eva, protože kdo si má ty jména pamatovat, když se nám to v takovém tempu střídá.
Každopádně je mou milou povinností oznámit, že od včerejška jsme hrdými kmotry jednoho a ode dneška dvou budoucích ničitelů městských památek. Tedy... pokud nám je vláda a mimozemšťani nechají.
Protože z balkonu nám tedy jednou zmizela vajíčka, teď dvě holoubata a taky kamarádu Hanzovi z zmizelo nejdřív jedno holoubě (domníval se, že má malého pterodaktyla, který bratříčka pozřel), ale pak i druhé, myslím, že se máme důvod obávat rozsáhlého spiknutí za účelem únosů!
Než jsme ale stihli rozjet vyšetřování a začít prověřovat, jestli je do toho zapojena vláda (ne ta naše, samozřejmě) nebo snad i mimozemské civilizace, na balkoně se objevila další dvě vajíčka.
I když nám všichni holubi připadají stejní, pozorováním jsme zjistili, že se jedná o jinou holubici (z balkonu utíká jinou cestou a je mnohem plašší). Přesto jí říkáme Eva, protože kdo si má ty jména pamatovat, když se nám to v takovém tempu střídá.
Každopádně je mou milou povinností oznámit, že od včerejška jsme hrdými kmotry jednoho a ode dneška dvou budoucích ničitelů městských památek. Tedy... pokud nám je vláda a mimozemšťani nechají.
pátek 27. března 2009
Back to school
Nedávno byl díl komixu XKDC o tom, jak i dlouho po škole se člověku zdají noční můry o tom, že neudělal do školy něco, co měl za úkol a podobně. Taky jsem na to trpěl, a už se mi zdálo, že se to dost zlepšuje, když v tom se mi za bílého dne (!) objevila v poště (šifrovaná) zpráva:
pondělí 22. září 2008
Den bez aut
Před nějakým rokem jsem byl na Den bez aut odchycen na parkovišti za Mahenovým divadlem a musel jsem se v televizi trapně vymlouvat, že autem jezdím jen když potřebuji.
Ani letos jsem nevyužil možnosti svézt se MHD zadarmo, ba naopak. Když jsem po nekrátké době sešlápnul plynový pedál a žlutý přízrak poslušně vyrazil kupředu, nešlo jinak než ulevit si slovy Mii Wallace: "Ku*va, to je žrádlo".
Tak přátelé, letos Den bez aut opět beze mě...
Ani letos jsem nevyužil možnosti svézt se MHD zadarmo, ba naopak. Když jsem po nekrátké době sešlápnul plynový pedál a žlutý přízrak poslušně vyrazil kupředu, nešlo jinak než ulevit si slovy Mii Wallace: "Ku*va, to je žrádlo".
Tak přátelé, letos Den bez aut opět beze mě...
úterý 19. února 2008
Softwarové noviny
Softwarové noviny bylo vydavatelství, které od roku 1992 vydávalo stejnojmenný měsíčník, který se dle mého názoru od ostatní konkurence odlišoval tím, že byl postaven na výrazných osobnostech (Petr Koubský, Ivan Straka, Bohumil Herwig), a pro mě osobně významný tím, že jsem ho měl několik let předplacený a dokonce jsem jednu dobu uvažoval o tom, že bych v něm rozvíjel svou novinářskou kariéru.
Roku 1999 předal Petr Koubský šéfredaktorské křeslo Ivo Minaříkovi a začal se věnovat projektu Inside - (cenově) prestižního měsíčníku kombinovaného s týdenní informační službou.
Měsíčník Softwarové noviny se v roce 2005 z mě ne zcela jasných důvodů přejmenoval na Click! a s úvodem roku 2008 přichází změna daleko závažnější. Vydávání Click!u přebírá vydavatelství Grafika Publishing (které tuším nevydává žádný tištěný titul, ale provozuje několik internetových serverů) a Inside společnost Westminster.
Petr Koubský z Inside odchází a na jeho místo šéfredaktora nastupuje Lukáš Kříž, kterému jako redaktor sekunduje (dramatická pauza) Daniel Dočekal. Dočekal se také stará o nový web Inside, jehož převzetí bylo snad nějakým způsobem dramatické ("nebyl přístup k databázi, web si nový vlastník musel postahovat").
Společnost Softwarové noviny se pod vedením svého ředitele a vlastníka Michala Tomáše prý nadále hodlá věnovat oblasti "marketingových brožur a speciálních odborných akcí". Čemu se bude věnovat Petr Koubský se mi nepovedlo zjistit, ale nepředpokládám, že novináři jeho kvalit bude stačit psát skripta pro VŠE, kde mimo jiné učí.
I když předplatitelem Softwarových novin/Click!u už dlouho nejsem a Inside jsem nikdy nebyl, neubránil jsem se nezamáčknout slzu...
Roku 1999 předal Petr Koubský šéfredaktorské křeslo Ivo Minaříkovi a začal se věnovat projektu Inside - (cenově) prestižního měsíčníku kombinovaného s týdenní informační službou.
Měsíčník Softwarové noviny se v roce 2005 z mě ne zcela jasných důvodů přejmenoval na Click! a s úvodem roku 2008 přichází změna daleko závažnější. Vydávání Click!u přebírá vydavatelství Grafika Publishing (které tuším nevydává žádný tištěný titul, ale provozuje několik internetových serverů) a Inside společnost Westminster.
Petr Koubský z Inside odchází a na jeho místo šéfredaktora nastupuje Lukáš Kříž, kterému jako redaktor sekunduje (dramatická pauza) Daniel Dočekal. Dočekal se také stará o nový web Inside, jehož převzetí bylo snad nějakým způsobem dramatické ("nebyl přístup k databázi, web si nový vlastník musel postahovat").
Společnost Softwarové noviny se pod vedením svého ředitele a vlastníka Michala Tomáše prý nadále hodlá věnovat oblasti "marketingových brožur a speciálních odborných akcí". Čemu se bude věnovat Petr Koubský se mi nepovedlo zjistit, ale nepředpokládám, že novináři jeho kvalit bude stačit psát skripta pro VŠE, kde mimo jiné učí.
I když předplatitelem Softwarových novin/Click!u už dlouho nejsem a Inside jsem nikdy nebyl, neubránil jsem se nezamáčknout slzu...
středa 13. února 2008
Právo a pořádek
Dnes jsem navštívil svého kamaráda, bývalého spolužáka, dnes doktora právních věd, aby mi poradil. Octl jsem se totiž v situaci, kdy jsem jako mezi mlýnskými kameny - znesvářenými stranami - a vzhledem k tomu, že se nejedná o prkotinu, nerad bych jednu ze stran poškodil a uvrhl tak navíc i sebe do problémů.
Situaci podrobil právnímu rozboru a jeho roz(h)řešení bylo pro mě neuvěřitelné (volně cituji): "Ať uděláš tak nebo tak, je to právně obhajitelné. Takže si vyber co je lepší pro tebe a podle toho se zařiď".
Vím co se říká o právnících (dva právníci - tři právní názory), ale jeden právník a dva názory? Dosud jsem žil v domnění, že se člověk může zachovat buď správně nebo špatně, buď podle práva nebo proti němu, a proto situace, kdy se zachovám tak nebo o 180° jinak a přitom pokaždé v souladu s právem, je pro mě opravdu nová.
Situaci podrobil právnímu rozboru a jeho roz(h)řešení bylo pro mě neuvěřitelné (volně cituji): "Ať uděláš tak nebo tak, je to právně obhajitelné. Takže si vyber co je lepší pro tebe a podle toho se zařiď".
Vím co se říká o právnících (dva právníci - tři právní názory), ale jeden právník a dva názory? Dosud jsem žil v domnění, že se člověk může zachovat buď správně nebo špatně, buď podle práva nebo proti němu, a proto situace, kdy se zachovám tak nebo o 180° jinak a přitom pokaždé v souladu s právem, je pro mě opravdu nová.
čtvrtek 31. ledna 2008
Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
Poděkování posílám staršímu i mladšímu Žáčkovi, Honzovi, Pudlovi a Zipovi.
(Tento příspěvek byl vytvořen bez použití schránky a copy&paste.)
(Tento příspěvek byl vytvořen bez použití schránky a copy&paste.)
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- U6 nikdz nebudu jeydit do hor na letn9ch pneumatik8ch
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
- Už nikdy nebudu jezdit do hor na letních pneumatikách
středa 30. ledna 2008
Číháš?
Při čtení vtipného článku o číhání na tramvaj, jsem si vzpomněl na historku z dětství, která čtenáři tohoto blogu může spolu s předchozími články pomoci udělat si obrázek o mojí osobě.
Obtížně se seznamuji a to je nepříjemné obzvlášť při přechodu do nového kolektivu.
První den při nástupu do první třídy jsme se všichni představovali paní učitelce a spolužákům. Maminka mi poradila, ať si hned první den vyhlédnu někoho, s kým budu kamarádit, a k tomu se situace, kdy se každý postavil a řekl svoje jméno, přímo nabízela.
V tomto konkurzu na kamaráda zvítězil sympatický chlapec Petr Číháček a hned jsem taky vymyslel, jak navážu konverzaci, kontakt a tím i úspěšné přátelství. A tak jsem později o přestávce na oběd přistoupil k chlapci, kterého jsem si dobře zapamatoval a bodře pravil: "Na koho číháš, Číháčku". (Laskavý čtenář nechť kvalitu vtipu posuzuje optikou frekventanta první třídy.)
Ovšem rekce byla diametrálně jiná, než jsem si představoval. Oslovený chlapec se otočil a neomaleně mi vyťal facku.
Dlouho jsem nemohl pochopit, proč se ten sympatický kamarád začal chovat tak hrubě, ale později se vše vysvětlilo. Díky své skromné paměti jsem totiž oslovil spolužáka jménem David Čuhel, který, jak se později ukázalo, měl některé zajímavé vlastnosti a dovednosti (uměl pít inkoust do plnících per), ale jinak se z něho vyklubal největší sígr třídy.
Epilog
S Petrem jsme později kamarádili až do páté třídy, kdy se s rodinou odstěhovali. David už nějaký rok odpočívá v pokoji. Moje paměť (nejen na obličeje) se od té doby moc nezlepšila.
Obtížně se seznamuji a to je nepříjemné obzvlášť při přechodu do nového kolektivu.
První den při nástupu do první třídy jsme se všichni představovali paní učitelce a spolužákům. Maminka mi poradila, ať si hned první den vyhlédnu někoho, s kým budu kamarádit, a k tomu se situace, kdy se každý postavil a řekl svoje jméno, přímo nabízela.
V tomto konkurzu na kamaráda zvítězil sympatický chlapec Petr Číháček a hned jsem taky vymyslel, jak navážu konverzaci, kontakt a tím i úspěšné přátelství. A tak jsem později o přestávce na oběd přistoupil k chlapci, kterého jsem si dobře zapamatoval a bodře pravil: "Na koho číháš, Číháčku". (Laskavý čtenář nechť kvalitu vtipu posuzuje optikou frekventanta první třídy.)
Ovšem rekce byla diametrálně jiná, než jsem si představoval. Oslovený chlapec se otočil a neomaleně mi vyťal facku.
Dlouho jsem nemohl pochopit, proč se ten sympatický kamarád začal chovat tak hrubě, ale později se vše vysvětlilo. Díky své skromné paměti jsem totiž oslovil spolužáka jménem David Čuhel, který, jak se později ukázalo, měl některé zajímavé vlastnosti a dovednosti (uměl pít inkoust do plnících per), ale jinak se z něho vyklubal největší sígr třídy.
Epilog
S Petrem jsme později kamarádili až do páté třídy, kdy se s rodinou odstěhovali. David už nějaký rok odpočívá v pokoji. Moje paměť (nejen na obličeje) se od té doby moc nezlepšila.
čtvrtek 17. ledna 2008
Dokáže tohle váš...
Od posledního zápisku o roztomilé roztržitosti jsem o ní dlouho nic nepsal, ale není to proto, že by se věci zlepšily.
Dnes ráno, když jsem odcházel z bytu, všimnul jsem si, že postrádám tašku. I vrátil jsem se pro ni, naskládal do ní všechny obchodní papíry a odešel.
Později odpoledne jsem si všiml, že mi něco chybí. A to ne jen tak něco, ale moje taška! Poněkud jsem se vyděsil a začal usilovně přemýšlet, kde jsem ten den chodil a kde ji mohl zapomenout.
Strašidelnou situaci vyřešila, jak jinak, Bára: tašku jsem zapomněl doma v předsíni.
Vzpomíná si někdo, jak by mohlo znít dokončení věty z nadpisu?
Dnes ráno, když jsem odcházel z bytu, všimnul jsem si, že postrádám tašku. I vrátil jsem se pro ni, naskládal do ní všechny obchodní papíry a odešel.
Později odpoledne jsem si všiml, že mi něco chybí. A to ne jen tak něco, ale moje taška! Poněkud jsem se vyděsil a začal usilovně přemýšlet, kde jsem ten den chodil a kde ji mohl zapomenout.
Strašidelnou situaci vyřešila, jak jinak, Bára: tašku jsem zapomněl doma v předsíni.
Vzpomíná si někdo, jak by mohlo znít dokončení věty z nadpisu?
pátek 2. listopadu 2007
Hurámanažer
Hurámanažer je označení, které mě naučil Štěpán a je to to správné slovo pro určitou sortu lidí, která neumí cokoli naplánovat a díky tomu pak nahrazuje plán chaosem.
Například je pro ně naprosto nepochopitelné, že když se práce v nějakém bodě třeba o týden zdrží (nejčastěji proto, že oni sami nedodali potřebné odklady, protože je nezačali shánět s předstihem, ale až ve chvíli kdy jsou potřeba), tak tím pádem jsou o týden zdržené i všechny následující úkony.
Však ono se to nějak splichtí, ono se to vytelefonuje.
Nejhorší, co může oběť hurámanažera potkat je, že před ním zmíní, že následky svého vlastního zdržení dohnala prací v noci nebo o víkendu. Takovou informaci hurámanažer uloží do truhličky mezi nejcennější dukáty. Vytahuje ji příště v případě sebou zaviněného zdržení a sám ochotně nabízí: "Trochu se to zdrželo, ale vy to určitě doženete o víkendu".
Hurámanažerovi to vůbec není divné, protože on díky neschopnosti vytvořit nebo dodržet plán "pracuje" pracuje prakticky pořád. Z takového člověka se pak stává takový trochu nedobrovolný workholik, který neustále něco dělá, ale na rozdíl od klasického workholika s násobně menšími výsledky.
Smutné je, že hurámanažer bývá u zaměstnavatele oblíben, protože on přece pořád něco dělá, něco řeší, pracuje ve dne, v noci, o víkednu, a občas se mu podaří věci dostrkat do úspěšného a snesitelně zpožděného konce.
Typická je historka z telefonního hovoru, který jsem nedobrovolně vyslechnul. Hurámanažerovi volali z tiskárny, že nemají podklady aby mohli tisknout, a proto zakázka nemůže být dodána v domluveném termínu. Hurá manažer briskně zjistil, jak se věci mají a volal zpět do tiskárny, aby je informoval o tom, že z poloviny už podklady jsou hotové a že na druhou polovinu je ještě potřeba vymyslet text a cenu produktu. A samozřejmě měl hned řešení: v tiskárně vytisknou zatím jen levou polovinu billboardu a pravou začnou tisknout hned, jak budou dodané podklady. Nevím, jestli rána, která se ozvala z telefonu, a kterou jsem slyšel i já, byla od toho, jak tiskařovi spadla čelist až na zem nebo od toho, jak vztekle něčím prásknul...
Výsledky ankety:
Například je pro ně naprosto nepochopitelné, že když se práce v nějakém bodě třeba o týden zdrží (nejčastěji proto, že oni sami nedodali potřebné odklady, protože je nezačali shánět s předstihem, ale až ve chvíli kdy jsou potřeba), tak tím pádem jsou o týden zdržené i všechny následující úkony.
Však ono se to nějak splichtí, ono se to vytelefonuje.
Nejhorší, co může oběť hurámanažera potkat je, že před ním zmíní, že následky svého vlastního zdržení dohnala prací v noci nebo o víkendu. Takovou informaci hurámanažer uloží do truhličky mezi nejcennější dukáty. Vytahuje ji příště v případě sebou zaviněného zdržení a sám ochotně nabízí: "Trochu se to zdrželo, ale vy to určitě doženete o víkendu".
Hurámanažerovi to vůbec není divné, protože on díky neschopnosti vytvořit nebo dodržet plán "pracuje" pracuje prakticky pořád. Z takového člověka se pak stává takový trochu nedobrovolný workholik, který neustále něco dělá, ale na rozdíl od klasického workholika s násobně menšími výsledky.
Smutné je, že hurámanažer bývá u zaměstnavatele oblíben, protože on přece pořád něco dělá, něco řeší, pracuje ve dne, v noci, o víkednu, a občas se mu podaří věci dostrkat do úspěšného a snesitelně zpožděného konce.
Typická je historka z telefonního hovoru, který jsem nedobrovolně vyslechnul. Hurámanažerovi volali z tiskárny, že nemají podklady aby mohli tisknout, a proto zakázka nemůže být dodána v domluveném termínu. Hurá manažer briskně zjistil, jak se věci mají a volal zpět do tiskárny, aby je informoval o tom, že z poloviny už podklady jsou hotové a že na druhou polovinu je ještě potřeba vymyslet text a cenu produktu. A samozřejmě měl hned řešení: v tiskárně vytisknou zatím jen levou polovinu billboardu a pravou začnou tisknout hned, jak budou dodané podklady. Nevím, jestli rána, která se ozvala z telefonu, a kterou jsem slyšel i já, byla od toho, jak tiskařovi spadla čelist až na zem nebo od toho, jak vztekle něčím prásknul...
Výsledky ankety:
znám jich několik | 5 (45%) |
znám aspoň jednoho | 3 (27%) |
žádného neznám | 1 (9%) |
nic takového není | 1 (9%) |
já jsem hurámanažer! | 1 (9%) |
čtvrtek 13. září 2007
Astra
* 5.5.1999 (18.9.2001) - + 31.3.2007
Nemusím spravovat upadlou gumu pod levými dveřmi, ofukování čelního skla a špatně se vracející páčku od blikače, ale škoda je úplně nových stěračů.
Život bez auta mi přinesl mnoho nevídaných zážitků, například 3.4. jsem v jedničce od výstaviště na Mendlák potkal Petra Šedu (to je ten, který je známý z rádia svým telefonátem, kdy si stěžoval dispečerovi na chování řidiče tramvaje).
Od pátku 7.9.2007 jsem ukončil spolupráci s DPMB a opět se stal majitelem vozidla. Shodou okolností to bylo téměř přesně 6 let od koupě vozidla posledního a shodou okolností vozidlo pochází od Salzburgu -- tedy z místa, kde skončila Astra.
Takže teď nemusím řešit jak se kam a jestli vůbec dostanu, ale můžu se věnovat úvahám o tom kde zaparkovat, kdy bude blokové čištění a dalším radostem. Ve středu jsem byl na registru vozidel. Bohužel jsem zapomněl doklad o nabytí vozidla, takže mě vyrazili bez poklonků a bez značek. Dnes jsme jeli s Baruškou na kondiční jízdu* a při té příležitosti jsem si kondičně a nedobrovolně zopakoval jak se vyměňuje kolo.
Ach, po tom se mi tak stýskalo! Na registr jdu zas v pondělí a pokud se zadaří, tak pak i dořešit pojištění do pojišťovny.
*) Na kondiční jízdu jsme jeli do Olympie. Tam Baruška 5 měsíců nebyla, takže ji zachvátila nákupní horečka. Naštěstí jsem si vzal s sebou noviny, takže jsem si mohl na křesílku číst v příloze MF Dnes "Brněnská Olympie". Pak jsem nesměle navrhl, že bychom se třeba mohli podívat po botách pro mě, protože v každé mám už díru. Takže Baru si k nákupu, který jsem nesl, přidala ještě tenisky (na mě nic neměli) a jeli jsme domů.
Nemusím spravovat upadlou gumu pod levými dveřmi, ofukování čelního skla a špatně se vracející páčku od blikače, ale škoda je úplně nových stěračů.
Život bez auta mi přinesl mnoho nevídaných zážitků, například 3.4. jsem v jedničce od výstaviště na Mendlák potkal Petra Šedu (to je ten, který je známý z rádia svým telefonátem, kdy si stěžoval dispečerovi na chování řidiče tramvaje).
Od pátku 7.9.2007 jsem ukončil spolupráci s DPMB a opět se stal majitelem vozidla. Shodou okolností to bylo téměř přesně 6 let od koupě vozidla posledního a shodou okolností vozidlo pochází od Salzburgu -- tedy z místa, kde skončila Astra.
Takže teď nemusím řešit jak se kam a jestli vůbec dostanu, ale můžu se věnovat úvahám o tom kde zaparkovat, kdy bude blokové čištění a dalším radostem. Ve středu jsem byl na registru vozidel. Bohužel jsem zapomněl doklad o nabytí vozidla, takže mě vyrazili bez poklonků a bez značek. Dnes jsme jeli s Baruškou na kondiční jízdu* a při té příležitosti jsem si kondičně a nedobrovolně zopakoval jak se vyměňuje kolo.
Ach, po tom se mi tak stýskalo! Na registr jdu zas v pondělí a pokud se zadaří, tak pak i dořešit pojištění do pojišťovny.
*) Na kondiční jízdu jsme jeli do Olympie. Tam Baruška 5 měsíců nebyla, takže ji zachvátila nákupní horečka. Naštěstí jsem si vzal s sebou noviny, takže jsem si mohl na křesílku číst v příloze MF Dnes "Brněnská Olympie". Pak jsem nesměle navrhl, že bychom se třeba mohli podívat po botách pro mě, protože v každé mám už díru. Takže Baru si k nákupu, který jsem nesl, přidala ještě tenisky (na mě nic neměli) a jeli jsme domů.
sobota 11. srpna 2007
Prague (5)
Cesta z Prahy zpátky taky nebyla úplně bez problémů. Začalo tu už při rezervaci lístku po Internetu. Díky nejednoznačným informacím na stránkách jsem si nebyl jist, jestli mám jízdenku do žlutého autobusu nebo do obyčejného autobusu, který jel jako posilový spoj. Moje nervozita dostoupila vrcholu, když stewardka jednoho pasažéra o řadu přede mnou vyvedla, protože měl lístek do druhého autobusu. Nakonec to dobře dopadlo a autobus vyjel do zacpané Prahy. Teď už mi starosti dělala jen peněženka v zadní kapse kalhot. Byl jsem totiž požádán, abych do Brna odvezl nějaké věci: 2.000 EUR v bankovkách různých hodnot, které tak mou peněženku zvětšily zhruba na dvojnásobný objem a lístek na Pendolíno. Společně s batohem se dvěma notebooky a jedním PDA jsem si připadal jak oslíčku, otřes se a jako ideální cíl pro kapsáře a zloděje všeho druhu.
Nicméně se mi vyplatila týden neholená vizáž a převlek za šupáka (no vlastně podobně chodím oblečený skoro pořád, ale to sem nepatří), a do Brna jsem všechno (až na pár milionu nervových buněk umřelých ze stresu) dovezl.
Docela ten týden v Praze utekl.
Nicméně se mi vyplatila týden neholená vizáž a převlek za šupáka (no vlastně podobně chodím oblečený skoro pořád, ale to sem nepatří), a do Brna jsem všechno (až na pár milionu nervových buněk umřelých ze stresu) dovezl.
Docela ten týden v Praze utekl.
pátek 10. srpna 2007
Prague (4)
I když dnešní den byl chudší na akční zážitky -- už se neopakovalo nic ve stylu únavou pryže násilně přerušeného koupání ve vaně a nuceného přestoupení do sprchového koutu (po informaticku by se řeklo, že jsem musel provést failover do hot spare zálohy... i když hot to úplně nebylo, voda se musí nechat trochu odtéct, spíš to tedy byl takový warm standby), mnohem víc jsem ocenil zážitek ohromě zajímavý: poprvé v životě jsem viděl člověka, který se živí jako kontraktor.
Vysvětlím o co asi jde, ale zaměstnanci (a to hlavně státní) by v zájmu sebezachování neměli číst dál. Kontraktor (někdy též freelancer) si vydělává tak, že se nechá najímat na práci u firem a to tak, že pracuje přímo v sídle té (nezřídka zahraniční) firmy. Pracuje na živnosťák nebo na nějakou smlouvu, a to většinou na jednorázovém projektu, ale výjimkou nemusí být ani dlouhodobější spolupráce. Výhodou je, že se člověk podívá po světě, dělá mnohem rozmanitější práci a dostává víc peněz (částečně to je jen opticky, firma za něj neplatí zdravotní, sociální a důchodové odvody, to musí člověk sám), nevýhodou je v případě cizozemské nebo cizoměstské firmy omezený kontakt s rodinou a přáteli a hlavně to, že v případě problémů se firma kontraktorů zbaví nejsnáz (žádné pracovní smlouvy s výpovědní lhůtou) a tudíž nejdřív. Předpokládám, že pro ty, kteří si nejen nedovedou představit jít pracovat do soukromé firmy nebo nedej bože být sami sobě živnostníky, to musí být nepředstavitelná představa.
S dotyčným kontraktorem jsme byli na obědě v italské restauraci (zapečené vepřové se sýrem a parmskou šunkou s hráškovou rýží) a musím přiznat, že při placení stravenkami, na které jsem jinak velmi hrdý, jsem se cítil trošku divně.
Zítra už jedu domů, i když jsem měl před cestou trochu obavy, celkem to v Praze uteklo. Po setmění mě napadlo, že se pro mě trávení večerů moc nezměnilo: oba s Bárou sedíme (ležíme) u notebooků, díváme se na televizi a píšeme si po ICQ.
středa 8. srpna 2007
Prague (3)
Včera večer se mi stala hrozná věc. Zrovna jsem zkoušel kromě sprchového koutu i rohovou vanu, a zrovna ve chvíli, kdy jsem seděl na vestavěném sedátku a zamyšleně se díval na sedátko záchodové na protější straně místnosti, z ničeho nic na mě prudce vytryskla voda z nečekaného směru. Chvíli mi trvalo zvládnout překvapení, oslepení a zastavení vody, ale pak se mi naskytl pohled na dílo zkázy: hadice od sprchy byla nahoře prasknutá. Na chvíli jsem pustil vodu, ale bystrý proud směřující mi přímo do obličeje nedával na vybranou odkud vítr fouká a voda proudí. Večer pro mě končil nepříjemným usínáním s myšlenkou, že zítra musím jít na recepci se přiznat.
Po sedmé ráno mi už nešlo usnout a jediným ranním zpestřením mi byl pohled na cizince cpoucí do sebe jogurty Aro.
Každopádně odpověď recepční mě kapku dostala. Když jsem jí oznámil, že hadice u sprchy u vany tak trochu praskla, odvětila "Už zase? To jsou asi nějaký šmejdy!" Nejen že mi vůbec nevynadala, ale ještě se mi omluvila(!). Tak jsem se taky omluvil a odkráčel pryč, vstříc dnu vyplněnému zážitky s databází DB2 od firmy IBM a notebookem Dell od firmy Dell.
Po návratu na hotel byla sprcha opravená. Vyzkoušet jsem ji ale ještě nestihl, protože jsem spěchal do hospody Druhej svět za kamarády z vysoké školy, kteří se přesídlili do Prahy.
úterý 7. srpna 2007
Prague (2)
Je to až zvláštní, jak člověku chutná snídaně, když ji nemusí vařit. Docela mě zajímalo, jak to budou mít v našem malém aparthotýlku řešené. kdxž jsem nikde nezahlédl kuchyň s kuchařem, a bylo to celkem vtipné: samoobsluha u švédského stolu a ze stolů sklízela recepční. Na nachystání ani žádnou kuchyň nepotřebují. Ani u jídla jsem nezaslechl žádného tuzemce, ale na parkovišti už jsem viděl auto s českou značkou.
Oběd proběhl na zahrádce restaurace. Brokolicový krém, maso na houbách a jako dezert vodní meloun. Skoro si přestávám myslet, že jsem v Praze -- všude mají Kofolu.
Po gurmánské večeři sestávající se z chlebů s šunkou (zakoupeno včera v non-stopu) jsem zamýšlel vyrazit na procházku po okolí. Ale nechtěl jsem po hlavním městě chodit s jeb... vřídkem na noze. Nakonec jsem nešel nikam, protože krvácení (pravděpodobně) ze stehenní žíly nešlo zastavit. Což o to, kapesníky vyhodím, ale ta krev na prostěradle bude možná problém. Raději jsem šel krvácet na plovoucí podlahu, protože ta se mnohem snadněji udržuje. Ale už je to fajn, zítra mi to na výletě do hospody se spolužáky z vejšky bude s hematomem jistě velmi slušet.
Včera jsem šel díky psaní do blogu pozdě spát a vstát v osm byl celkem problém. Snad dneska doženu včerejší deficit.
Prague (1)
Den pro mě začal brzy. Jako už pár dní předem, i dnes jsem se vzbudil v šest hodin ráno. Neobvyklé bylo, že mi v tom pomohl budík a to, že jsem se pak nemohouce usnout nepřevaloval na posteli, ale (téměř) čiperně vyskočil a vydal se na cestu.
Díky rozkopané České jsem zvolil cestu trolejbusem s přestupem na Lidické na tramvaj. Nicméně IDOS počítá s poměrně optimistickými časy na přestup, takže jsem se začal strachovat, jestli svou první cestu žlutým autobusem vůbec stihnu. Ale za deset sedm byl autobus pořád zamčený a před ním srocená tlupa lidí s kufry na kolečkách. Přestal jsem si myslet, že mám jediný v ospalém Brně troley a přidal se k nadávání na ty, co chodí pozdě. Kolem sedmé dorazil i řidič a mohli jsme odjet.
Oproti Baruščinýmu sýčkování dávali film, který byl inzerovaný, ale jednalo se o film krajně nevhodný, takže jsem ani nepoužil sluchátka, která roznášela stewardka (hubenější model Paula Wild).
Instantní čaj servírovaný v autobuse byl mou jedinou snídaní, oběd u ťamanů nevalné kvality a po zapíchnutí pracovního úsilí bageta. Z kulinářského hlediska zatím nepříliš povedený výlet.
Zato ubytování v aparthotelu vypadá jako na fotkách na webu; ani není poznat, že se původně jednalo o pavlačák. Pokud si jako já myslíte, že aparthotel je od slova apartní, tak se nenechte mýlit: skládá se z apartmánů s kuchyňkou. Recepční byla ráda, že na rozdíl od ostatních hostů se mnou může mluvit česky a tak mě hned radostí skásla o 1.500,- jako zálohu na dálkové ovládání na televizi a satelit, čímž se mi postarala o pěkný večerní program: hledání bankomatu. Byla sice ochotná smlouvat, ale nechtěl jsem vypadat, že na to nemám, za což se mi odvděčila galantní nabídkou, že kdybych opravdu potřeboval, tak mám přijít a ona mi půjčí.
Po setmění jsem s GPS navigací vyrazil hledat bankomat. Díky semknutým vinohradským uličkám jsem ale bankomat našel dřív jak signál z družice, horší to bylo s hledáním vysněného okýnka s hamburgery, kterých je v okolí náměstí Míru poměrně pomálu. Potkal jsem divadlo na Vinohradech, Alhambru se zápisem do tanečních kurzů, několik restaurací a kaváren,... až jsem nakonec musel vzít zavděk non-stop obchodem, takže večer se mým apartmánem linula libá vůně párků s hořčicí servírovaných na stejných talířcích, jaké máme doma.
Autor děkuje svojí paní matce za zapůjčení kufru na kolečkách.
pátek 15. června 2007
Hip-hoperem proti své vůli
Těžko říct, jestli je to tím, že jsem zhubnul, nebo se mi ty šortky nějak vytahaly, ale všechny tři co mám, jsou letos nějak větší. A to ne nějak decentně, ale třeba tak, že skoro ani nemůžu udělat delší krok...
Takže tak jedu v trolejbusu na Vosín, v jedné ruce držím zavazadlo, druhou se držím tyčky a šortky mi sjíždí níž a níž. Mám pocit, že se na mě dívají úplně všichni spolucestující a nemůžu přijít na to, jestli vypadám jako drsnej hoper nebo jako debil, kterýmu padají gatě...
Takže tak jedu v trolejbusu na Vosín, v jedné ruce držím zavazadlo, druhou se držím tyčky a šortky mi sjíždí níž a níž. Mám pocit, že se na mě dívají úplně všichni spolucestující a nemůžu přijít na to, jestli vypadám jako drsnej hoper nebo jako debil, kterýmu padají gatě...
pondělí 28. května 2007
Co má Praha s Moravou společného?
Dokud Pavel Bém nevylezl na Mount Everest, netušil jsem, že Praha a Morava mají společnou jednu zásadní věc, kterou je vlajka. Nevím, jestli je to náhoda, nechutný pokus pražáků předem diskreditovat demonstrace s moravskými vlajkami v Praze nebo nasazený Moravák, který se pokouší pragocentrum rozložit zevnitř.
úterý 8. května 2007
50 E7 82 15 A8 C1 BA 6C E3 F1 DC D2 A5 93 6F 06
50-E7-82-15-A8-C1-BA-6C-E3-F1-DC-D2-A5-93-6F-06 je moje číslo, které je chráněno americkým zákonem DMCA (Digital Millennium Copyright Act). Rád bych vás přátelsky upozornil, že nejste oprávněni tohle číslo sdělovat nikomu dalšímu jakýmkoli způsobem. Pokud byste ho rádi používali, kontaktujte mě, určitě se domluvíme na oboustranně přijatelných podmínkách. Pokud tyto podmínky porušíte, počítejte s žalobou, placením odškodného a dalšími následky.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Nenechte se mýlit, právě takto se ke svému číslu 09-f9-11-02-9d-74-e3-5b-d8-41-56-c5-63-56-88-c0 staví konzorcium AACS-LA. Důvod je poměrně prostý: toto číslo je jedním z klíčů umožňující kopírování HD-DVD, která měla být původně nekopírovatelná. Tohle AACS-LA vidí jako problém a asi bude muset žalovat všech 1,8 milionu webovských stránek, kde se tohle číslo vyskytuje.
Co z toho plyne? V digitálním světě žádné takové "protikopírovací" ochrany dlouho nevydrží a jediní, kdo to zatím neví, jsou producenti obsahu (hudebního, filmového nebo i her). Tyto DRM ochrany ve svém důsledku jen omezují uživatele, kteří obsah nabyli legálním způsobem. Legálně si koupím hudbu, ale ta nejde přehrát v mém MP3 přehrávači nebo autorádiu a nemůžu si vytvořit její záložní kopii. Legálně si koupím hru, ale ke hraní musím mít její DVD v mechanice a nemůžu si vytvořit její záložní kopii. Kdežto pokud si tu stejnou hudbu, hru nebo film stáhnu z internetu, žádná taková omezení nemám. Místo toho, aby legální uživatel měl nějaké výhody za to, že vydal své peníze, dodavatel obsahu ho jen šikanuje.
P.S.: Pro všechny případy bych Vám doporučoval obstarat si svoje vlastní číslo -- nic to nestojí a navíc je možné, že někdy výhodně prodáte licenci k jeho používání. A nebo se v budoucnu budou za používání čísel platit licenční poplatky a bude důležité být v té skupině, která bude nejen platit, ale bude i přijímat poplatky ze svých čísel...
Via: Boing Boing
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Nenechte se mýlit, právě takto se ke svému číslu 09-f9-11-02-9d-74-e3-5b-d8-41-56-c5-63-56-88-c0 staví konzorcium AACS-LA. Důvod je poměrně prostý: toto číslo je jedním z klíčů umožňující kopírování HD-DVD, která měla být původně nekopírovatelná. Tohle AACS-LA vidí jako problém a asi bude muset žalovat všech 1,8 milionu webovských stránek, kde se tohle číslo vyskytuje.
Co z toho plyne? V digitálním světě žádné takové "protikopírovací" ochrany dlouho nevydrží a jediní, kdo to zatím neví, jsou producenti obsahu (hudebního, filmového nebo i her). Tyto DRM ochrany ve svém důsledku jen omezují uživatele, kteří obsah nabyli legálním způsobem. Legálně si koupím hudbu, ale ta nejde přehrát v mém MP3 přehrávači nebo autorádiu a nemůžu si vytvořit její záložní kopii. Legálně si koupím hru, ale ke hraní musím mít její DVD v mechanice a nemůžu si vytvořit její záložní kopii. Kdežto pokud si tu stejnou hudbu, hru nebo film stáhnu z internetu, žádná taková omezení nemám. Místo toho, aby legální uživatel měl nějaké výhody za to, že vydal své peníze, dodavatel obsahu ho jen šikanuje.
P.S.: Pro všechny případy bych Vám doporučoval obstarat si svoje vlastní číslo -- nic to nestojí a navíc je možné, že někdy výhodně prodáte licenci k jeho používání. A nebo se v budoucnu budou za používání čísel platit licenční poplatky a bude důležité být v té skupině, která bude nejen platit, ale bude i přijímat poplatky ze svých čísel...
Via: Boing Boing
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)