Disk

V podstatě mi vlastně disk v notebooku neodešel. Jen mezi středou a čtvrtkem (26. a 27. července) začal vydávat zvláštní chrčivý zvuk a při čtení začal hlásit CRC chyby. A když to začal dělat čím dál častěji pochopil jsem, že netřeba ho víc dráždit, vypálil nejdůležitější data a jal se tuto nenadálou a nadmíru neradostnou událost řešit. Diagnostické programy na S.M.A.R.T. ukazovaly, že disk je bez problémů, Hitachi ke svým diskům diagnostický program nenabízí, ale sehnal jsem free verzi OnTrack DiskAdvisoru, který řekl, že problém je, ale neví jaký. Je fajn, že máme znalosti na podobné úrovni...
Taky jsem se od něj dozvěděl nepěknou věc: můj disk má 4200 otáček (dodnes jsem žil v domění, že je to 5400) - běžné disky do desktopů mají otáček 7200. Ani se neptám, proč je v notebooku za tak těžký prachy nejlevnější disk, co se najde...
Koupě nového disku byla trošku oříšek: v mém oblíbeném obchodě u 2,5 palcového provedení mé oblíbené značky disků se 7200 otáčkami měli napsáno "dostupnost na telefonický dotaz". Směle jsem vytočil číslo a ptal se kdy disky budou. "Nebudou, už je nebudeme prodávat", zněla odpověď. "Ale vždyť tam máte napsáno, že jsou a dostupnost řeknete telefonicky!?" "Ano, ale to je jen kvůli tomu, abyste zavolal a já vás obrátil na správnou víru." Správná víra je, že s 2,5" Seagaty jsou problémy a že si mám vybrat nejaký jiný sedmitisícotáčkový disk - a že budou už za 14 dnů...
Zachránil mě můj druhý nejoblíbenější obchod, kde jsem nakonec ve čtvtek o půlnoci vybral disk Toshiba TravelStar 80GB a začal se těšit na pátek, kdy mi z ostravského skladu přivezou ten zázrak. S myšlenkami na to, co budu dělat s volným půldnem bez počítače a kolik se na nový disk vejde filmů jsem spokojeně usnul.
V pátek odpoledne jsem už chodil jako lev v kleci, ale až kolem sedmé večer mi došlo, že disk dneska nedovezou.
V pondělí mě probudilo zvonění kurýra. Konečně! Teď už mám na disku nainstalováno skoro všechno co potřebuju, vyřešil jsem drobné problémy a všechno je báječně rychlé. Taky jsem si z deníčku mohl odškrtnout rok plánovanou reinstalaci Windows.

Doma se nám ovšem objevilo záhadné množství disků. Průzkum odhalil:

• v koši na vadné disky Bářin 40GB a můj notebookový 60GB
• na počítači ležící 80GB SATA (v provozu! OMG!)
  
• 80GB s videodaty Popelky (někdo by měl udělat film o filmu...)
  
• prázdný 60GB (!!!!???)
• 8GB s Bářinými daty
• naopak chybí 10GB disk
• v počítači greeb 10+60GB (už jsme se Štěpánem začli plánovat jeho dislokaci do pražské serverovny)
  

V dodávce z eD přijel ještě 250GB disk pro Šímu, který mu ovšem po připojení totálně rozes... rozbil počítač (restartuje se a tuhne).

Díky volnému času a hluboké depresi jsem ovšem měl dost času na přemýšlení.
Nový disk jsem pojal jako nový rok a učinil několik (dvě) předsevzetí. Především začnu počítač používat víc jako nástroj a míň jako smysl života; konkrétně zruším RSS čtečku a/nebo z ní vyhážu nejprofláklejší média plná zbytečných článků a nechám maximálně pár zajímavých blogů. A taky budu psát emaily s diakritikou.