O víkendu jsme u tajnejch kamarádů našich hráli stolní karetní hru Citadela. Vzhledem k tomu, že jsme ji hráli v kuse přes čtyři hodiny, dalo by se říct, že není špatná. Každý z hráčů staví město, a jakmile někdo postaví osm budov hra končí a vyhrává vlastník města s nejvíce bodovanými budovami. Oproti Bangu se ovšem postavy a jejich vlastnosti a schopnosti v každém kole mění, což obzvláště u osob s excitovanou paranoiou (např. díky Druhým) může vyvolávat velmi úzkostné stavy - není totiž zřejmé, odkud v tomhle kole přijde útok.I když tajná kamarádka naše ujišťovala, že díky rekonvalescenci po otřesu mozku nesmí přemýšlet, před začátkem hry jsem musel trvat na rozšíření pravidel: tedy že ne jako obvykle pojedou všichni proti mě. Asi dvě hry to vydrželo, takže jsem dvakrát vyhrál, ale pak byly sliby zapomenuty, Bára s postavou Zloděje mě připravila o 6 zlatých (to je v poměrech hry absolutní majlant, který jsme ten večer na stole viděli asi jen dvakrát) a i od ostatních jsem se dočkal obvyklých ústrků.
Mám dojem, že příště si zahrajeme novou čínskou hru od firmy Wang Ming Smack the Lion, na kterou je následující reklama:
citadelu moc rád nemám. musí se u toho dost přemýšlet (a to ve 12 v noci, kdy tuhle hru většinou hrajeme, není snadné), trvá to moc dlouho, a je to pak trochu nuda. a hlavně jsou většinou všichni proti mě (teda asi ne úmyslně, ale vždycky je úplnou náhodou mrtvá/okradená zrovna moje postava!)!
OdpovědětVymazattřeba Atlantic Star - to je jiná. rychlý průběh, nikdo mě nemůže zavraždit, dost o štěstí... prostě ideální večerní oddychová desková hra.