Často vrací se mi dětství to jak stárnu, je to tak...

...a vzpomínám si na věci, které se staly už dávno, jako třeba o maturitě a tak.
Na druhou stranu se mi vzdalují věci všední. Za poslední tři návštěvy tělocviku jsem jednou zapomněl tenisky, jednou slipy a ponožky a včera došla řada na tričko. To už není ani vtipné a nedá se tomu už ani říkat roztomilá roztržitost. Obzvlášť ne v případě, že jsem si navíc ještě zapomněl vzít peníze a zeptat se spoluhráče Mendlajze na pátek.