Prague (1)

Protože se na okolních blozích se rozmáhají epické popisy z výletů po velmocích a protože díky zákulisním pletkám přišli pravidelní čtenáři o další pokračování tenisově-netenisových z města P, přidám se s líčením zážitků z výletu do Velkoměsta. Chybět nebudou detailní popisy toho, co jsem každý den snědl, zážitky s GPS (nemám s sebou mapu), informace o tom kde jsem kdy zmokl, jak jsem kde (ne)legálně přespal a další nezbytnosti.

Den pro mě začal brzy. Jako už pár dní předem, i dnes jsem se vzbudil v šest hodin ráno. Neobvyklé bylo, že mi v tom pomohl budík a to, že jsem se pak nemohouce usnout nepřevaloval na posteli, ale (téměř) čiperně vyskočil a vydal se na cestu.

Díky rozkopané České jsem zvolil cestu trolejbusem s přestupem na Lidické na tramvaj. Nicméně IDOS počítá s poměrně optimistickými časy na přestup, takže jsem se začal strachovat, jestli svou první cestu žlutým autobusem vůbec stihnu. Ale za deset sedm byl autobus pořád zamčený a před ním srocená tlupa lidí s kufry na kolečkách. Přestal jsem si myslet, že mám jediný v ospalém Brně troley a přidal se k nadávání na ty, co chodí pozdě. Kolem sedmé dorazil i řidič a mohli jsme odjet.

Oproti Baruščinýmu sýčkování dávali film, který byl inzerovaný, ale jednalo se o film krajně nevhodný, takže jsem ani nepoužil sluchátka, která roznášela stewardka (hubenější model Paula Wild).

Instantní čaj servírovaný v autobuse byl mou jedinou snídaní, oběd u ťamanů nevalné kvality a po zapíchnutí pracovního úsilí bageta. Z kulinářského hlediska zatím nepříliš povedený výlet.

Zato ubytování v aparthotelu vypadá jako na fotkách na webu; ani není poznat, že se původně jednalo o pavlačák. Pokud si jako já myslíte, že aparthotel je od slova apartní, tak se nenechte mýlit: skládá se z apartmánů s kuchyňkou. Recepční byla ráda, že na rozdíl od ostatních hostů se mnou může mluvit česky a tak mě hned radostí skásla o 1.500,- jako zálohu na dálkové ovládání na televizi a satelit, čímž se mi postarala o pěkný večerní program: hledání bankomatu. Byla sice ochotná smlouvat, ale nechtěl jsem vypadat, že na to nemám, za což se mi odvděčila galantní nabídkou, že kdybych opravdu potřeboval, tak mám přijít a ona mi půjčí.

Po setmění jsem s GPS navigací vyrazil hledat bankomat. Díky semknutým vinohradským uličkám jsem ale bankomat našel dřív jak signál z družice, horší to bylo s hledáním vysněného okýnka s hamburgery, kterých je v okolí náměstí Míru poměrně pomálu. Potkal jsem divadlo na Vinohradech, Alhambru se zápisem do tanečních kurzů, několik restaurací a kaváren,... až jsem nakonec musel vzít zavděk non-stop obchodem, takže večer se mým apartmánem linula libá vůně párků s hořčicí servírovaných na stejných talířcích, jaké máme doma.

Autor děkuje svojí paní matce za zapůjčení kufru na kolečkách.