Je to až zvláštní, jak člověku chutná snídaně, když ji nemusí vařit. Docela mě zajímalo, jak to budou mít v našem malém aparthotýlku řešené. kdxž jsem nikde nezahlédl kuchyň s kuchařem, a bylo to celkem vtipné: samoobsluha u švédského stolu a ze stolů sklízela recepční. Na nachystání ani žádnou kuchyň nepotřebují. Ani u jídla jsem nezaslechl žádného tuzemce, ale na parkovišti už jsem viděl auto s českou značkou.
Oběd proběhl na zahrádce restaurace. Brokolicový krém, maso na houbách a jako dezert vodní meloun. Skoro si přestávám myslet, že jsem v Praze -- všude mají Kofolu.
Po gurmánské večeři sestávající se z chlebů s šunkou (zakoupeno včera v non-stopu) jsem zamýšlel vyrazit na procházku po okolí. Ale nechtěl jsem po hlavním městě chodit s jeb... vřídkem na noze. Nakonec jsem nešel nikam, protože krvácení (pravděpodobně) ze stehenní žíly nešlo zastavit. Což o to, kapesníky vyhodím, ale ta krev na prostěradle bude možná problém. Raději jsem šel krvácet na plovoucí podlahu, protože ta se mnohem snadněji udržuje. Ale už je to fajn, zítra mi to na výletě do hospody se spolužáky z vejšky bude s hematomem jistě velmi slušet.
Včera jsem šel díky psaní do blogu pozdě spát a vstát v osm byl celkem problém. Snad dneska doženu včerejší deficit.
Žádné komentáře:
Okomentovat