Například je pro ně naprosto nepochopitelné, že když se práce v nějakém bodě třeba o týden zdrží (nejčastěji proto, že oni sami nedodali potřebné odklady, protože je nezačali shánět s předstihem, ale až ve chvíli kdy jsou potřeba), tak tím pádem jsou o týden zdržené i všechny následující úkony.
Však ono se to nějak splichtí, ono se to vytelefonuje.
Nejhorší, co může oběť hurámanažera potkat je, že před ním zmíní, že následky svého vlastního zdržení dohnala prací v noci nebo o víkendu. Takovou informaci hurámanažer uloží do truhličky mezi nejcennější dukáty. Vytahuje ji příště v případě sebou zaviněného zdržení a sám ochotně nabízí: "Trochu se to zdrželo, ale vy to určitě doženete o víkendu".
Hurámanažerovi to vůbec není divné, protože on díky neschopnosti vytvořit nebo dodržet plán "pracuje" pracuje prakticky pořád. Z takového člověka se pak stává takový trochu nedobrovolný workholik, který neustále něco dělá, ale na rozdíl od klasického workholika s násobně menšími výsledky.
Smutné je, že hurámanažer bývá u zaměstnavatele oblíben, protože on přece pořád něco dělá, něco řeší, pracuje ve dne, v noci, o víkednu, a občas se mu podaří věci dostrkat do úspěšného a snesitelně zpožděného konce.
Typická je historka z telefonního hovoru, který jsem nedobrovolně vyslechnul. Hurámanažerovi volali z tiskárny, že nemají podklady aby mohli tisknout, a proto zakázka nemůže být dodána v domluveném termínu. Hurá manažer briskně zjistil, jak se věci mají a volal zpět do tiskárny, aby je informoval o tom, že z poloviny už podklady jsou hotové a že na druhou polovinu je ještě potřeba vymyslet text a cenu produktu. A samozřejmě měl hned řešení: v tiskárně vytisknou zatím jen levou polovinu billboardu a pravou začnou tisknout hned, jak budou dodané podklady. Nevím, jestli rána, která se ozvala z telefonu, a kterou jsem slyšel i já, byla od toho, jak tiskařovi spadla čelist až na zem nebo od toho, jak vztekle něčím prásknul...
Výsledky ankety:
znám jich několik | 5 (45%) |
znám aspoň jednoho | 3 (27%) |
žádného neznám | 1 (9%) |
nic takového není | 1 (9%) |
já jsem hurámanažer! | 1 (9%) |
Tak sedim v zasedací mistnosti jedné nejmenované elektroenergetické firmy největší v ČR. Mám za úkol vyprojektovat mj. elektriku pro administrativní budovu nového bloku elektrárny. Na zakázce pracuji 3 měsíce a termín odevzdání je za dva týdny.Právě přemýšlím, zda jsem hurámanažer, protože do dnešního dne jsem nedostal od zadavatele zadání, tudíž jsem nebyl schopen sehnat podklady. Dnes jsem strávil celý den na cestách, řekl jednu větu a vyslechl, že je ještě mnoho nejasného. Tať je nás tady šest. Já a pět lidí od zákazníka. Zatímco já píši tento příspěvek, oni se dohadují, kdo mi vlastně to zadání má dát. Ti co budou stavět, sice dostanou projekt včas, ale bude to moje čirá fantazie. No co ono se to nějak postaví a projektovat se nebude na papíře ale na stavbě někdo říká operativně, nekdo to nazývá hůře. Hlavně, že páni zadavatelé nebudou muset rozhodovat o tom,co projektovat a jestli je to vyprojektováno dle zadání. A já se smiřuji s tím, že jsem hurámamažár, jelikož s nedovedu sehnat podklady, dělám vše na poslední chvíli (i po nocích) a lidé co jdou po mě to dostanou na poslední chvíli. Co nadělám. Stejně se změní tvar budovy. (Ale to až za týden- dohad podložený zkušeností.)
OdpovědětVymazat