Po P. už jezdím jako rodilý taxikář. Cestu kurty a zpět zvládnu bez chybného odbočení za pár minut. Mám dojem, že jsem to sem už psal (a nechci se pořád vychloubat), ale moje schopnost orientovat se v neznámém prostředí je vskutku fenomenální.
Náhoda tomu chtěla, že mi hned po poledním začala docházet baterka ve foťáku, a taky ta v mobilu nepatřila mezi nejnabitější. Kolem kurtů bývají celkem nacpaný parkoviště a nechtělo se mi autem odjet z pracně vybojovaného místo. A to už ve mě klíčila smělá myšlenka -- pojedu pro nabíječky Transportationem! Po tiskovce se Zuzanou Ondráškovou jsem byl zcela rozhodnut a připraven! Ze dvou telefonních čísel jsem vybral to druhé (na první přece volají všichni), ale když se číslo začalo vytáčet, telefon v seznamu našel, že číslo patří Jiřímu T. z tenisového klubu! Chvilku jsem to musel rozdejchávat a pak jsem vytočil číslo první, to, kam volají všichni. Zvedl to pán, nechal si zopakovat co vlastně chci ("k hotelu a zpět") a oznámil mi, že je v Praze, ale že zkusí někomu zavolat, a že mám počkat na dvorcích před hotelem. I odebral jsem se šlapat chodník před hotel. Za chvíli tam zastavila velká Kia s nálepkou C.O. Official Car, chvíli tam stálo, pak z něj do hotelu vyběhl řidič. Šel jsem taky dovnitř, abych viděl, co se bude dít. Řidič pobíhal po foyeru a vykřikoval "Kdo chce odvézt do hotelu?". Protože se nikdo nehlásil, napadlo mě, že by to mohlo mít něco společného se mnou a tak jsem řekl, že já bych se tam i svezl. Řidič se na mě podíval jako... se na mě podíval a řekl, že si můžu nastoupit. Byl to postarší chlápek, kterej kromě toho, že byl trošku drzej, ani neuměl moc řídit. Navíc mi před hotelem řekl, že musí jet k hotelu G. (od tam jezdí každou půlhodinu Shuttle -- něco jako kyvadlová doprava) a že na mě tudíž nemůže počkat. Cesta zpátky příjemně uběhla. Procházka po městě byla nesmírně osvěžující (ve srovnání s představou přivolávání transportu) a za 20 minut jsem byl zpátky na kurtech.