neděle 20. ledna 2008

No king rules forever (Deník krále vs Neumírej sám)

Deník krále (2008)
Neumírej sám (Never Die Alone, 2004)
Když zapátrám ve své brožované paměti, nevybaví se mi (kromě několika muzikálů) moc děl, která bych viděl jak v divadle tak v kině nebo televizi, ale díky Městskému Divadlu Brno a TV Prima můžu do ní připsat další stránku.

Film vychází z knižní předlohy afrického spisovatele Donalda Goinese, který do svých knih zaznamenával zážitky ze svých závislostí na heroinu a kromě toho ovlivnil množství černošských raperů. MDB Deník prezentuje jako "nový původní text progresivní a novátorské autorské dvojice Plachý – Šimáček", nicméně inspirace knihou je nepřehlédnutelná. "Původnost" má tak zřejmě spočívat v přidání Verdiho-Hugova Rigolletovského motivu.

V obou příbězích je hlavním hrdinou Král, drogový dealer (a v divadelním ztvárnění taky gangster), který se vrací do rodného města kvůli smíření a přijmutí zodpovědnosti, ale jediné co najde je smrt.
V Neumírej Krále Davida ztvárnil raper DMX a v rolích lasvegaských gangsterů zaskakují černí bratři z gheta, v Deníku Igoru Ondříčkovi jako Králi bez přívlastků sekundují kolegové z marseillského ruskojazyčného gangu. Ve filmu tak logicky zní především černá muzika, kdežto představení (o něco méně logicky) doplňují úderné songy Daniela Landy.
Tím ale rozdíly zdaleka nekončí.
Zatímco v Deníku přichází Král k poznání skrze jakési duchovní prozření zprostředkované svatou Terezou, v Neumírej je to obyčejné lidské poznání toho, že dělá stále stejné chyby a když je chce odčinit, musí začít od začátku.
Film je mnohem syrovější a na rozdíl od představení situaci odlehčuje. Kde v Deníku stačí nosy od cukru, tam v Neumírej nastupují jehly. Závěr představení je v podstatě happyend (těsně před koncem se dokonce schyluje k megahappyendu), kdežto ve filmu přežije jen jediná kladná hlavní postava.

Srovnávat obě díla se pokoušet nebudu a snad to ani nejde. Výtek k Neumírej sám mě napadá míň a přijde mi trochu líto, že film nedosáhl většího ohlasu. U Deníku Krále bych ocenil méně sexuální explicizmů a raději viděl více vážného tónu (ale asi se neshoduju s vkusem diváka MDB).

2 komentáře:

  1. Tak sem předevčírem konečně viděla Deník krále v MdB. No, jak tu píšeš, nepřišlo mi, že by to mělo vyloženě happyend. Že ve filmu přežila jediná kladná hl. postava? To v Deníku podle mě taky (Králův syn).
    Poslední větu (v té závorce) tak trochu chápu tak, že si myslíš, že divák MdB je málo kvalitní...? Takovéto generalizování nemám moc ráda. Z části je to možná pravda, ale ne všichni diváci jsou takoví. Já jsem nadšená návštěvnice MdB, ale třeba v tom posledním odstavci s tebou souhlasím.
    Jinak, na film bych se ráda koukla, ani sem nevěděla, že existuje, takže dík, že už to vím. ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. Nepsal jsem, že divák MdB je "málo kvalitní". MdB je divadlo zaměřené na většinového diváka, a to nemyslím ve zlém.
    Proč MdB do her vkládá nahotinky a laciné vtipy? Aby se divák za každou cenu pobavil a aby ho v tomto případě ty zlé drogy nepoděsily?
    U soukromého divadla by mě to nepřekvapilo, ale MdB je divadlo městské a ne skouromé, a proto mi tohle komercializované podbízení se (a la zvířátko na konec zpráv na Nově) vadí.

    OdpovědětVymazat