Článek Strašidlo v knihovně. Jak mne vyděsila knihovnice v hidžhábu si vysloužil hyperliberální odpověď ředitele knihovny, ale tohle je, přátelé, teprve začátek. Další vlaštovkou byla třeba zamýšlená brněnská mešita a v závislosti na tom, jak u i u nás bude přistěhovalců z muslimských zemí přibývat, budeme i my řešit problémy jako ve Švýcarsku, Francii a Německu, o kterých si zatím myslíme, že se nás netýkají.
Myslím, že je v pořádku, pokud po nás naši muslimští přátelé ve své zemi vyžadují dodržování určitých pravidel, ale jak se dívat na to, že pro svá pravidla chtějí respekt i v zemi, kam přišli jako hosté? Hrozně rád bych se ztotožňoval s liberálními názory pana ředitele, ale kdo zaručí, že díky liberálnímu přístupu z naší multi-kulti společnosti za pár let nezůstane jen společnost single-kulti?
Na druhou stranu se mi příčí něco někomu zakazovat. Tedy ono by toho bylo dost, co bych na veřejnosti rád zakázal, jako třeba líbání dvou chlapů, kojení, nahé děti, kouření, Paroubka a podobně, ale jednou jsem tenhleten demograt, a tak nebudu prosazovat ani zákaz zahalených ženských. (Připomínám, že se bavíme o chování na veřejnosti, doma ať si každý vše uvedené klidně dělá, klidně i zaráz.)
Měli bychom se důsledně řídit zákony a prosazoval pravidlo, že to co zákon nezakazuje, to je povoleno. Zákon můžeme změnit, pokud nebude vyhovovat, ale ať je spravedlivý a stejně přísný ke všem bez rozdílu.
V soukromých firmách je to jednoduché, tam vlastník (nebo management) stanoví dresscode - určí pravidla oblékání (např. v bance musí mít pánové oblek a dámy předepsaný kostýmek, a kdo si chce narazit šátek nebo jarmulku, tak si klidně může jít), ale u institucí financovaných z veřejných peněz je to samozřejmě jiné. Pro ty by měl pravidla určit stát -- parlament, na základě celospolečenského konsensu, tedy toho, co je v naší zemi obvyklé. Takový zákon by měl být pro veřejné instituce závazný a soukromé instituce nechť si ho upraví podle svých potřeb, budou-li chtít.
Školní uniformy v zemích na Britských ostrovech, zákaz šátků pro ženy pracující ve veřejných institucích v Turecku nebo nevyžadování kravaty u diplomatů přes léto v Izraeli (to není kvůli náboženství, ale kvůli horku). Příkladů, kde se můžeme inspirovat u zemí, které mají zkušenosti ať už s demokracií nebo s islámem je dost. Zároveň nám tak odpadne problém s řešením, co které ministryni ve sněmovně kam vypadlo.
Každopádně nějaká pravidla, a pro knihovníky zvláště, být musí, protože jinak se nám knihovníci do knihoven nebudou oblékat vůbec.
pátek 11. prosince 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat