Loni jsem se hráčům smál, že nemůžou obědvat ve VIP restaurantu. Zřejmě si to přečetl i někdo, kdo neměl a voilá, letos jsou ve VIP restaurantu jídla jen na objednávku a celebrity se stravenkama musí až do čtvrtka chodit do "tenisové haly přebudované na velkokapacitní jídelnu" (pěkně mi ta slova hořknou na klávesnici a na prstech)! Ale ve čtvrtek! Return to VIP restaurant!
Když tak jsme u toho jídla (což je ostatně nosné téma tohohle blogu), přemýšlím, že bych měl hotelové službě, která sem nosí obložené mísy a další proviant, že by donášky neměli realizovat v době oběda...
Pan K.: "Dáš si dvojku bílýho?" Já: "Radši ani ne..." "Máš recht, to jak ses tady minule zřídil..." (Pro šťouraly dodávám, že to byl žert.) Novinář z ČT: "Tak to já si dám." Pan K. se dívá, jak novinář upíjí ze skleničky: "No, a to bylo strachu, že tu flašku nevychlastáš!"

V kuloárech se šířily zprávy, že Bára Strýcová zhubla a že zezadu teď vypadá "jako laňka". Teď na centrkurtu začal někdo hrát a já po prvním setu zjistil... že to je Strýcovka! No jdu ji vyfotit, ale když teď podává čelem ke mě mam dojem, že sice váží míň, ale má taky menší kozy :)

Přinesli občerstvení!

Od slečny R., která právě baví společnost historkou o své ledvinové kolice, jsem už dostal stravenku na oběd. Podle všeho se letošní turnaj povede v podstatně pohodovějším duchu.

Vážení tenisoví přátelé. Čím jsme starší, tím rychleji ubíhá život na tenisovém okruhu. Skoro se nechce věřit, že už je to rok, co jsme se naposledy sešli tenisovém klání v P.
Co se od loňska změnilo? S. už není hlavním sponzorem turnaje, takže P. už není tak rozkopaný; nad centerkurtem přistavěli stahovací střechu; v areálu je kromě drátového připojení nově i wi-fi.

Po P. už jezdím jako rodilý taxikář. Cestu kurty a zpět zvládnu bez chybného odbočení za pár minut. Mám dojem, že jsem to sem už psal (a nechci se pořád vychloubat), ale moje schopnost orientovat se v neznámém prostředí je vskutku fenomenální.
Náhoda tomu chtěla, že mi hned po poledním začala docházet baterka ve foťáku, a taky ta v mobilu nepatřila mezi nejnabitější. Kolem kurtů bývají celkem nacpaný parkoviště a nechtělo se mi autem odjet z pracně vybojovaného místo. A to už ve mě klíčila smělá myšlenka -- pojedu pro nabíječky Transportationem! Po tiskovce se Zuzanou Ondráškovou jsem byl zcela rozhodnut a připraven! Ze dvou telefonních čísel jsem vybral to druhé (na první přece volají všichni), ale když se číslo začalo vytáčet, telefon v seznamu našel, že číslo patří Jiřímu T. z tenisového klubu! Chvilku jsem to musel rozdejchávat a pak jsem vytočil číslo první, to, kam volají všichni. Zvedl to pán, nechal si zopakovat co vlastně chci ("k hotelu a zpět") a oznámil mi, že je v Praze, ale že zkusí někomu zavolat, a že mám počkat na dvorcích před hotelem. I odebral jsem se šlapat chodník před hotel. Za chvíli tam zastavila velká Kia s nálepkou C.O. Official Car, chvíli tam stálo, pak z něj do hotelu vyběhl řidič. Šel jsem taky dovnitř, abych viděl, co se bude dít. Řidič pobíhal po foyeru a vykřikoval "Kdo chce odvézt do hotelu?". Protože se nikdo nehlásil, napadlo mě, že by to mohlo mít něco společného se mnou a tak jsem řekl, že já bych se tam i svezl. Řidič se na mě podíval jako... se na mě podíval a řekl, že si můžu nastoupit. Byl to postarší chlápek, kterej kromě toho, že byl trošku drzej, ani neuměl moc řídit. Navíc mi před hotelem řekl, že musí jet k hotelu G. (od tam jezdí každou půlhodinu Shuttle -- něco jako kyvadlová doprava) a že na mě tudíž nemůže počkat. Cesta zpátky příjemně uběhla. Procházka po městě byla nesmírně osvěžující (ve srovnání s představou přivolávání transportu) a za 20 minut jsem byl zpátky na kurtech.

Jsem zbabělec. Je to tak, říkám to hned a rovnou, aby laskavý čtenář mohl zavčasu odejít. Oč jde? Hanebně jsem vyměkl a na kurty odjel (svým) autem. Je to tak, řidiče jsem nezavolal.
Ale má to i světlou stránku -- rapidně jsem se zlepšil v orientaci po P. Hned na první pokus jsem dojel přímo naproti sportovišti. Drobnou vadou na kráse byla železniční trať, které stála v cestě, ale najít vhodný přejezd pro někoho tak orientačně vybaveného byl otázkou okamžiku.
Na stole s občerstvením už jsou vzorně nechystané mísy (šunčička, hermelínek, zeleninka, rohlíčky a především kafíčko, které včera chybělo!), jenom nevím, kam to dám -- jdu v podstatě rovnou ze snídaně (hemenex, rohlíčky, čajíček). Asi se zajedu podívat do Tesca, jestli nemají nějaký krabice vhodný k transportu jídla...