Databázový svět 2006

Dnes se konal čtvrtý ročník konference Databázový svět, na kterou jsme do Zlína se Štěpánkem vyrazili už počtvrté. Letos nám ovšem chyběl takřka tradiční člen naší výpravy Mira (starší Sucháč), t.č. zaměstnanec RHN Sustaining Engineering, pobočky firmy Red Hat v Brně.
Upozorňujeme, že následující popis událostí je drastický a jejich aktéři se budou ještě dlouho vzpamatovávat.
Jako každý rok, ani letos jsme nevyjeli včas. Tentokrát jsem za to výjimečně nemohl, protože ač jsem poctivě vstal v 7 hodin (ráno!), při odchodu z bytu jsem zjistil, že postrádám doklady od vozu, které mi Bára nevrátila a ani je neuložila na obvyklé místo!
Když jsem s drobným zpožděním nabíral ve Slatině Štěpána, zazvonil mi telefon, kde mi řidič z PPL oznamoval, že mi právě veze balík. (Museli jsme objednat novou tiskárnu, protože nám ve staré došel toner.) Poděkoval jsem mu se slovy, že ji měli přivézt včera, a že dneska jezdit nemusí, protože ji nebude mít kdo přebrat, a že si ji vyzvednu večer v depu.
Cesta ubíhala v příjemné atmosféře, ale zpoždění se nám dohnat nepodařilo. S drobnou časovou ztrátou jsme vešli do foyeru Univerzity Tomáše Bati, kde nám (Štepánovi) dali prezenční kartičky a materiály... a mou nemohli najít. Už jsem myslel, že dopadnu jak Štěpán na Sun Tech Days, kde se chtěl odhlásit z prvního dne a oni mu zrušili registraci úplně, ale nakonec to dobře dopadlo.
Až na doprovodný program s názvem občerstvení (svačina: koblížky, oběd přírodní kuřecí řízek, svačina: chlebíčky) mě program konference moc nenadchl, analytickému zpracování dat jsem se nikdy nevěnoval a ani žádná z přednášek mě pro něj nějak zvlášť nenadchla. (Ta divná točící se barevná věc je OLAPová kostka představující data v multidimenzionálním uspořádání -- v tom nejatraktivnějším provedení, jaké se dá na internetu sehnat.) Zajímavým zpestřením bylo losování cen po každé přednášce. Bohužel jsme nic nevyhrávali, takže jsme se po poledni raději přemístili do hands-on labu, kde se daly v praxi vyzkoušet analytické funkce MS SQL Serveru a Visual Studia, ale kde hlavně probíhala soutěž o X-Box 360 (tj. něco jako PlayStation - připojí se k televizi, dají se na tom hrát hry, dívat se na DVD,...). Otázky byly pekelně těžké, nacvičováním v labu a hledáním řešení jsme strávili skoro dvě hodiny, ale nakonec se nám jako jedněm z mála povedlo (s malým hintem od prezentujících) na všechny správně odpovědět a tím postoupit do slosování o X-Box.
Po návratu na přednášky jsme stále nic nevyhrávali, ale to nás vůbec neznervózňovalo, protože jsme měli svá želízka v ohni a byla by ostatně škoda si štěstí vyplácat na propagační propisky.
Čas do závěrečného slosování ubíhal pomalu, na PDAčku se mi nepodařilo připojit k místní WiFi, program nabíral 40 minutové zpoždění. Dlouhé chvíle jsme museli vyplňovat pozorování výherkyň podstatné části losovaných cen -- místních studentek bujných tvarů, kterým jednoznačně vévodila červená blůza s objemem 9 (bez legrace, v životě jsem nic takového neviděl).
A pak to přišlo: závěrečná várka dárků, z nichž jsme nezískali ani jeden. Podívali jsme se se Štěpánem na sebe -- a věděli jsme, co to znamená. Dnes nepojedeme domů s hrníčkem Univerzity Tomáše Bati ani s trhacím blokem Microsoft. Podáním ruky jsme stvrdili naši dohodu, že si první měsíc budeme X-Box střídat po týdnu a potom po měsíci, a už na pódium přicházel pán z labu se skleněnou nádobou, ve které bylo pouhých 5 lístečků se jmény úspěšných řešitelů (celkem z cca 350 lidí). Ohlásili ceny: X-Box, dva poukazy na školení za 6.000,- korun a dvě knížky o analytickém zpracování dat -- a už se losuje!
Pátá cena -- kniha: Štěpán. Čtvrtá cena -- kniha: já.
Pak se zhroutilo nebe a já jsem v podivně zpomaleném čase stál uprostřed na pódiu s knihou Business Intelligence v ruce a hlavou mi pomalu projela slova: "OLAP je kostka a X-Box je v prdeli".