Prague (4)

I když dnešní den byl chudší na akční zážitky -- už se neopakovalo nic ve stylu únavou pryže násilně přerušeného koupání ve vaně a nuceného přestoupení do sprchového koutu (po informaticku by se řeklo, že jsem musel provést failover do hot spare zálohy... i když hot to úplně nebylo, voda se musí nechat trochu odtéct, spíš to tedy byl takový warm standby), mnohem víc jsem ocenil zážitek ohromě zajímavý: poprvé v životě jsem viděl člověka, který se živí jako kontraktor.

Vysvětlím o co asi jde, ale zaměstnanci (a to hlavně státní) by v zájmu sebezachování neměli číst dál. Kontraktor (někdy též freelancer) si vydělává tak, že se nechá najímat na práci u firem a to tak, že pracuje přímo v sídle té (nezřídka zahraniční) firmy. Pracuje na živnosťák nebo na nějakou smlouvu, a to většinou na jednorázovém projektu, ale výjimkou nemusí být ani dlouhodobější spolupráce. Výhodou je, že se člověk podívá po světě, dělá mnohem rozmanitější práci a dostává víc peněz (částečně to je jen opticky, firma za něj neplatí zdravotní, sociální a důchodové odvody, to musí člověk sám), nevýhodou je v případě cizozemské nebo cizoměstské firmy omezený kontakt s rodinou a přáteli a hlavně to, že v případě problémů se firma kontraktorů zbaví nejsnáz (žádné pracovní smlouvy s výpovědní lhůtou) a tudíž nejdřív. Předpokládám, že pro ty, kteří si nejen nedovedou představit jít pracovat do soukromé firmy nebo nedej bože být sami sobě živnostníky, to musí být nepředstavitelná představa.

S dotyčným kontraktorem jsme byli na obědě v italské restauraci (zapečené vepřové se sýrem a parmskou šunkou s hráškovou rýží) a musím přiznat, že při placení stravenkami, na které jsem jinak velmi hrdý, jsem se cítil trošku divně.

Zítra už jedu domů, i když jsem měl před cestou trochu obavy, celkem to v Praze uteklo. Po setmění mě napadlo, že se pro mě trávení večerů moc nezměnilo: oba s Bárou sedíme (ležíme) u notebooků, díváme se na televizi a píšeme si po ICQ.