Číháš?

Při čtení vtipného článku o číhání na tramvaj, jsem si vzpomněl na historku z dětství, která čtenáři tohoto blogu může spolu s předchozími články pomoci udělat si obrázek o mojí osobě.
Obtížně se seznamuji a to je nepříjemné obzvlášť při přechodu do nového kolektivu.
První den při nástupu do první třídy jsme se všichni představovali paní učitelce a spolužákům. Maminka mi poradila, ať si hned první den vyhlédnu někoho, s kým budu kamarádit, a k tomu se situace, kdy se každý postavil a řekl svoje jméno, přímo nabízela.
V tomto konkurzu na kamaráda zvítězil sympatický chlapec Petr Číháček a hned jsem taky vymyslel, jak navážu konverzaci, kontakt a tím i úspěšné přátelství. A tak jsem později o přestávce na oběd přistoupil k chlapci, kterého jsem si dobře zapamatoval a bodře pravil: "Na koho číháš, Číháčku". (Laskavý čtenář nechť kvalitu vtipu posuzuje optikou frekventanta první třídy.)
Ovšem rekce byla diametrálně jiná, než jsem si představoval. Oslovený chlapec se otočil a neomaleně mi vyťal facku.
Dlouho jsem nemohl pochopit, proč se ten sympatický kamarád začal chovat tak hrubě, ale později se vše vysvětlilo. Díky své skromné paměti jsem totiž oslovil spolužáka jménem David Čuhel, který, jak se později ukázalo, měl některé zajímavé vlastnosti a dovednosti (uměl pít inkoust do plnících per), ale jinak se z něho vyklubal největší sígr třídy.

Epilog
S Petrem jsme později kamarádili až do páté třídy, kdy se s rodinou odstěhovali. David už nějaký rok odpočívá v pokoji. Moje paměť (nejen na obličeje) se od té doby moc nezlepšila.

Sleva na uzavření smlouvy u ČMSS

Českomoravská stavební spořitelna nabízí v období od 1.2 do 31.5.2008 slevu na uzavření prvotní smlouvy o stavebním spoření do výše cílové částky 300 tisíc korun.
Mladí do 19 let mají u Lišky slevu ve výši poloviny poplatku za uzavření smlouvy a děti do jednoho roku ho neplatí vůbec. Ušetřit se tak dá mezi 1500 a 3000 korunami.

CGLIB a metoda equals

Další kapitola do tolik oblíbené knihy "Ze života s Hibernate".
Hibernate zhusta používá knihovnu CGLIB, která slouží ke generování tříd za běhu programu. Místo vašich vlastních objektů tak Hibernate občas vrátí tento za běhu vygenerovaný proxy objekt.
Problém může nastat, pokud v metodě equals() příslušného objektu použijeme porovnání tříd jako například v metodě, kterou vytváří Eclipse:

if (getClass() == obj.getClass()) ...

V případě proxy objektu, který původní objekt rozšiřuje, tato podmínka neplatí a metoda equals() pak nefunguje.
Staré dobré if (obj instanceof Třída) ... funguje samozřejmě bez problémů.

No king rules forever (Deník krále vs Neumírej sám)

Deník krále (2008)
Neumírej sám (Never Die Alone, 2004)

Když zapátrám ve své brožované paměti, nevybaví se mi (kromě několika muzikálů) moc děl, která bych viděl jak v divadle tak v kině nebo televizi, ale díky Městskému Divadlu Brno a TV Prima můžu do ní připsat další stránku.

Film vychází z knižní předlohy afrického spisovatele Donalda Goinese, který do svých knih zaznamenával zážitky ze svých závislostí na heroinu a kromě toho ovlivnil množství černošských raperů. MDB Deník prezentuje jako "nový původní text progresivní a novátorské autorské dvojice Plachý – Šimáček", nicméně inspirace knihou je nepřehlédnutelná. "Původnost" má tak zřejmě spočívat v přidání Verdiho-Hugova Rigolletovského motivu.

V obou příbězích je hlavním hrdinou Král, drogový dealer (a v divadelním ztvárnění taky gangster), který se vrací do rodného města kvůli smíření a přijmutí zodpovědnosti, ale jediné co najde je smrt.
V Neumírej Krále Davida ztvárnil raper DMX a v rolích lasvegaských gangsterů zaskakují černí bratři z gheta, v Deníku Igoru Ondříčkovi jako Králi bez přívlastků sekundují kolegové z marseillského ruskojazyčného gangu. Ve filmu tak logicky zní především černá muzika, kdežto představení (o něco méně logicky) doplňují úderné songy Daniela Landy.
Tím ale rozdíly zdaleka nekončí.
Zatímco v Deníku přichází Král k poznání skrze jakési duchovní prozření zprostředkované svatou Terezou, v Neumírej je to obyčejné lidské poznání toho, že dělá stále stejné chyby a když je chce odčinit, musí začít od začátku.
Film je mnohem syrovější a na rozdíl od představení situaci odlehčuje. Kde v Deníku stačí nosy od cukru, tam v Neumírej nastupují jehly. Závěr představení je v podstatě happyend (těsně před koncem se dokonce schyluje k megahappyendu), kdežto ve filmu přežije jen jediná kladná hlavní postava.

Srovnávat obě díla se pokoušet nebudu a snad to ani nejde. Výtek k Neumírej sám mě napadá míň a přijde mi trochu líto, že film nedosáhl většího ohlasu. U Deníku Krále bych ocenil méně sexuální explicizmů a raději viděl více vážného tónu (ale asi se neshoduju s vkusem diváka MDB).

Nový kód pro Google Analytics

Google přepracoval měřící kód pro službu Analytics (která je mimochodem už i v češtině), ale není mi jasné, jestli přetrvává problém s "vyhledávačem" Search, objevujícím se ve statistikách. Starý měřící kód by měl fungovat alespoň rok, tak snad se to do té doby vyjasní.
Pokud používáte Blogger, XHTML nebo ASP, čtěte diskuzi o upraveném kódů.

Dokáže tohle váš...

Od posledního zápisku o roztomilé roztržitosti jsem o ní dlouho nic nepsal, ale není to proto, že by se věci zlepšily.
Dnes ráno, když jsem odcházel z bytu, všimnul jsem si, že postrádám tašku. I vrátil jsem se pro ni, naskládal do ní všechny obchodní papíry a odešel.
Později odpoledne jsem si všiml, že mi něco chybí. A to ne jen tak něco, ale moje taška! Poněkud jsem se vyděsil a začal usilovně přemýšlet, kde jsem ten den chodil a kde ji mohl zapomenout.
Strašidelnou situaci vyřešila, jak jinak, Bára: tašku jsem zapomněl doma v předsíni.

Vzpomíná si někdo, jak by mohlo znít dokončení věty z nadpisu?

Jazz Side Story

Už by málem upadl v zapomnění originální koncept, kterého se dopustil šlapanický gymnaziální muzikál revolučním oddělením herců od zpěváků, kdyby ho, bez ohledu na dvojnásobné náklady na honoráře umělců - s grácií sobě vlastní -, neoprášil brněnský MošaLand ve svém recyklovaném hudebním kuse. (Domácí intelektuálka mi připomíná, že šlapanický muzikál zase vykrádal MDB muzikál Bastard, takže tímhle Moša jen dotahuje skóre.)
Pro milovníky West Side Story asi bylo představení (včetně divácky vděčné hiphopové vložky) záživné, a na druhou stranu pro nás, co známe jen písně Amééérikááá a Samvééér, svou jedenapůlhodinovou délkou milosrdné.
P.S.: To vzadu není filmová projekce, to jsou fakt lidi.