Po P. už jezdím jako rodilý taxikář. Cestu kurty a zpět zvládnu bez chybného odbočení za pár minut. Mám dojem, že jsem to sem už psal (a nechci se pořád vychloubat), ale moje schopnost orientovat se v neznámém prostředí je vskutku fenomenální.
Náhoda tomu chtěla, že mi hned po poledním začala docházet baterka ve foťáku, a taky ta v mobilu nepatřila mezi nejnabitější. Kolem kurtů bývají celkem nacpaný parkoviště a nechtělo se mi autem odjet z pracně vybojovaného místo. A to už ve mě klíčila smělá myšlenka -- pojedu pro nabíječky Transportationem! Po tiskovce se Zuzanou Ondráškovou jsem byl zcela rozhodnut a připraven! Ze dvou telefonních čísel jsem vybral to druhé (na první přece volají všichni), ale když se číslo začalo vytáčet, telefon v seznamu našel, že číslo patří Jiřímu T. z tenisového klubu! Chvilku jsem to musel rozdejchávat a pak jsem vytočil číslo první, to, kam volají všichni. Zvedl to pán, nechal si zopakovat co vlastně chci ("k hotelu a zpět") a oznámil mi, že je v Praze, ale že zkusí někomu zavolat, a že mám počkat na dvorcích před hotelem. I odebral jsem se šlapat chodník před hotel. Za chvíli tam zastavila velká Kia s nálepkou C.O. Official Car, chvíli tam stálo, pak z něj do hotelu vyběhl řidič. Šel jsem taky dovnitř, abych viděl, co se bude dít. Řidič pobíhal po foyeru a vykřikoval "Kdo chce odvézt do hotelu?". Protože se nikdo nehlásil, napadlo mě, že by to mohlo mít něco společného se mnou a tak jsem řekl, že já bych se tam i svezl. Řidič se na mě podíval jako... se na mě podíval a řekl, že si můžu nastoupit. Byl to postarší chlápek, kterej kromě toho, že byl trošku drzej, ani neuměl moc řídit. Navíc mi před hotelem řekl, že musí jet k hotelu G. (od tam jezdí každou půlhodinu Shuttle -- něco jako kyvadlová doprava) a že na mě tudíž nemůže počkat. Cesta zpátky příjemně uběhla. Procházka po městě byla nesmírně osvěžující (ve srovnání s představou přivolávání transportu) a za 20 minut jsem byl zpátky na kurtech.

Jsem zbabělec. Je to tak, říkám to hned a rovnou, aby laskavý čtenář mohl zavčasu odejít. Oč jde? Hanebně jsem vyměkl a na kurty odjel (svým) autem. Je to tak, řidiče jsem nezavolal.
Ale má to i světlou stránku -- rapidně jsem se zlepšil v orientaci po P. Hned na první pokus jsem dojel přímo naproti sportovišti. Drobnou vadou na kráse byla železniční trať, které stála v cestě, ale najít vhodný přejezd pro někoho tak orientačně vybaveného byl otázkou okamžiku.
Na stole s občerstvením už jsou vzorně nechystané mísy (šunčička, hermelínek, zeleninka, rohlíčky a především kafíčko, které včera chybělo!), jenom nevím, kam to dám -- jdu v podstatě rovnou ze snídaně (hemenex, rohlíčky, čajíček). Asi se zajedu podívat do Tesca, jestli nemají nějaký krabice vhodný k transportu jídla...

Můj talent důkladně prozkoumat všechny ostatní cesty, než si nevěřícně vyberu tu správnou, je vskutku fenomenální. Zjistil jsem, kde je benzínka Shell, radnice, škola, kino Meteor, divadlo a Oděvy pro silnější (avie). No, nebudu dlouho napínat, do hotelu A. jsem nakonec dojel a v recepci mě očekávali. Dostal jsem klíče, ovládání k televizi a šest stravenek na snídaně. Momentálně ležím na posteli v pokoji 308 (uff! třetí patro -- s taškou a batohem žádná sranda) a dívám se na televizi (naladěny ČT1 a 2, Nova, Prima a slováci, dokolečka za sebou až do čísla 21).
Zatímco dvě největší výzvy jsem úspěšně vyřešil (večeře a hotel; ne nadarmo má soutěž název Challenger), postavila se přede mě další: dostal jsem doporučení, že auto mám nechat u hotelu a do areálu se nechat odvézt řidičem. Z druhé strany identifikační kartičky jsou důležitá čísla (telefonní), včetně telefonu na Transportation. Jak tohle zvládnu, to nevím. Vážně uvažuju o tom, že vyrazím dřív a na kurty dojdu pěšky (aby se nezjistilo, že jsem pohrdl dopravou).

K večeři byl gulášek (s pětima). Specialitou bylo, že jsem ani dlouho nemusel čekat -- stačilo jedno důrazné Slečno! a za chvilku přifrčela s jidlem i s kamarádkou, která nesla pití.
Nastává hodina pravdy -- hledání hotelu a začínám mít strach, že jsem město P. podcenil a radši si měl koupit plán města.

Jako na zavolanou přišla slečna R. a slíbila nechat stravenku na recepci. Musím večer zapálit tenisovýmu bohovi svíčku. Jsem zachráněn!
UPDATE: K častým dotazům na slečnu R. bych rád napsal, že je sice příjemná a má stravenky, ale kromě nich taky přítele a ... taky tak nějak není můj typ. A taky má smartphone od Nokie, typ si nevzpomenu. Což sem sice nepatří, ale přišlo mi to zajímavý. (Je to maketa, nebo s ním fakt umí telefonovat?)

Zachvátila mě panika! Co budu dělat? Co si jenom počnu? Nemám stravenku na večeři! Slečna R. nikde. Co se mnou teď bude?!

Přinesli svačinu, tentokrát jsem nezaváhal.
Ufff, musím se trochu kontrolovat nebo mě zpátky nepoveze Astra, ale skříňová Avie.