Málo se o tom ví, ale pokud si zřídíte účet u Fio banky, kromě českého účtu dostanete i slovenský účet, na který můžete bez poplatku přijímat i posílat platby z/do slovenských bank a rovněž můžete přijmout platbu v z celé eurozóny. Jak na to?
Pokud budete chtít přijmou platbu ze Slovenska, odesílateli sdělíte číslo svého účtu, ale jako kód banky uvedete kód slovenského Fia: 8330.
Posílání plateb na Slovensko je ještě jednodušší: zadáte tuzemskou platbu a do čísla účtu příjemce prostě uvedete slovenské číslo účtu a slovenský kód. Příjemci platba přijde z účtu s vaším číslem a kódem slovenského Fia: 8330.
Za poslání ani přijetí platby se jak je u Fia zvykem neplatí.
Díky vašemu slovenskému účtu je také možné přijmout platbu z jakékoli země v eurozóně. Odesilateli musíte sdělit IBAN účtu a BIC/SWIFT kód banky. IBAN z čísla účtu zjistíte tak, že na začátek se uvede SK76 8330, nakonec číslo účtu a prostředek se vyplní nulami. Správnost IBAN můžete ověřit na stránkách TBG5 Finance.
Účet: 123 456 789 / 2010
IBAN: SK76 8330 0000 0001 2345 6789
BIC: FIOZSKBA
Pokud máte účet vedený v českých korunách, Fio vám pro platbu provede konverzi podle aktuálního kurzu, u účtů vedených v eurech konverze samozřejmě odpadá.
čtvrtek 21. ledna 2010
středa 13. ledna 2010
Legrace kolem sociálního pojištění
Ze židle mě nadzvedla anketní otázka "Přijde vám požadavek na vrácení pojistného za 1. polovinu roku 2007 morální?" u článku na serveru Měšec.
Ve zkratce o co se jedná: zákon nestanovil, kolik mají firmy v prvním pololetí roku 2007 odvádět sociální pojištění a proto firmy uvažují, že by u státu nárokovaly vrácení cca 100 miliard korun, které nesprávně zaplatily.
Představme si modelové situace:
Situace 1:
Firma má povinnost odvést sociální pojištění ve výši 20 tisíc Kč, ale z nějakého důvodu odvede jen 10 tisíc Kč, tedy o 10 tisíc míň. Ve chvíli, kdy na to přijde je samozřejmě povinná pojištění doplatit, správa sociálního zabezpečení doměří penále a pravděpodobně firmu poctí kontrolou. Finančnímu úřadu firma zaplatila vyšší daň, ale hádám, že žádat o vrácení přeplatku daně si většina firem netroufne, protože by si takovým upozorněním na sebe mohla přivolat kontrolu.
Situace 3:
Firma má povinnost odvést sociální pojištění ve výši 0 Kč, ale z nějakého důvodu odvede 10 tisíc Kč, tedy o 10 tisíc víc. Za nějakou dobu na to přijde. Je morální, aby žádala přeplatek zpět? Proč by nemělo být? Liší se tato situace nějak od předešlé? Snad jen v tom, že se týká úplně všech firem ve státě.
Otázka o nějaké "morálnosti" ale vůbec není na místě. Státní úřady s občany - poplatníky jednají jako s poddanými a žádné tolerování ani drobného překročení zákonů se nekoná.
Pokud soud potvrdí firmám nárok na vrácení přeplatku a firmy opravdu zažádají o vrácení 100 miliard korun, stát tyto peníze mít nebude a bude je muset vzít v podobě daní a poplatků nám občanům. To ale není žádné novum, stát nikdy žádné vlastní peníze neměl, nemá a mít nebude.
Je ale správné, že na omyl způsobený poslanci, senátory a prezidentem doplatí občané? Rozhodně to správné je, protože kdo jiný než právě občané odpovídají za to, kdo řídí jejich stát!
Ppoznámka: V článku několikrát používám slovní spojení "sociální pojištění" -- samozřejmě, že se o žádné pojištění v klasickém slova smyslu nejedná. Jde o variaci na podvodnou hru typu letadlo se scénářem "zaplať současným důchodcům důchody a uvidíš, jestli někdo zaplatí důchod tobě".
Ve zkratce o co se jedná: zákon nestanovil, kolik mají firmy v prvním pololetí roku 2007 odvádět sociální pojištění a proto firmy uvažují, že by u státu nárokovaly vrácení cca 100 miliard korun, které nesprávně zaplatily.
Představme si modelové situace:
Situace 1:
Firma má povinnost odvést sociální pojištění ve výši 20 tisíc Kč, ale z nějakého důvodu odvede jen 10 tisíc Kč, tedy o 10 tisíc míň. Ve chvíli, kdy na to přijde je samozřejmě povinná pojištění doplatit, správa sociálního zabezpečení doměří penále a pravděpodobně firmu poctí kontrolou. Finančnímu úřadu firma zaplatila vyšší daň, ale hádám, že žádat o vrácení přeplatku daně si většina firem netroufne, protože by si takovým upozorněním na sebe mohla přivolat kontrolu.
Situace 2:
Firma má povinnost odvést sociální pojištění ve výši 10 tisíc Kč, ale z nějakého důvodu odvede 20 tisíc Kč, tedy o 10 tisíc víc. Za nějakou dobu na to přijde. Je morální, aby žádala přeplatek zpět? Pokud by o vrácení přeplatku nezažádala, dopustí se management provinění proti vlastníkům firmy (vydá neoprávněně peníze a nežádá je zpět). Každopádně firma si tímto o bezdůvodný přeplatek snížila daň, takže ať už přeplatek bude nárokovat k vrácení nebo ne, je povinná daň doplatit a od finančního úřadu může čekat vyměření penále.Situace 3:
Firma má povinnost odvést sociální pojištění ve výši 0 Kč, ale z nějakého důvodu odvede 10 tisíc Kč, tedy o 10 tisíc víc. Za nějakou dobu na to přijde. Je morální, aby žádala přeplatek zpět? Proč by nemělo být? Liší se tato situace nějak od předešlé? Snad jen v tom, že se týká úplně všech firem ve státě.
Otázka o nějaké "morálnosti" ale vůbec není na místě. Státní úřady s občany - poplatníky jednají jako s poddanými a žádné tolerování ani drobného překročení zákonů se nekoná.
Pokud soud potvrdí firmám nárok na vrácení přeplatku a firmy opravdu zažádají o vrácení 100 miliard korun, stát tyto peníze mít nebude a bude je muset vzít v podobě daní a poplatků nám občanům. To ale není žádné novum, stát nikdy žádné vlastní peníze neměl, nemá a mít nebude.
Je ale správné, že na omyl způsobený poslanci, senátory a prezidentem doplatí občané? Rozhodně to správné je, protože kdo jiný než právě občané odpovídají za to, kdo řídí jejich stát!
Ppoznámka: V článku několikrát používám slovní spojení "sociální pojištění" -- samozřejmě, že se o žádné pojištění v klasickém slova smyslu nejedná. Jde o variaci na podvodnou hru typu letadlo se scénářem "zaplať současným důchodcům důchody a uvidíš, jestli někdo zaplatí důchod tobě".
čtvrtek 24. prosince 2009
Co nahrát na Android
(Nejen) pokud jste obdrželi telefon s Androidem k Vánocům, nabízím seznam aplikací, které se Vám můžou hodit do svého Androidu nahrát.
Aidos - vyhledání spojení v Idos (není na Marketu, nutno nainstalovat z webu)
Barcode Scanner - čtečka čárových, QR a dalšícch kódů
Bonsai Blast - hra s kuličkama :)
ConnectBot - SSH klient
GPS Status 2 - informace z GPS a kompasu
Graviturn - hra ovládaná kinetickým senzorem (oceněná v Google Developer Challenge)
Linda File Manager - správce souborů
MyBackup - zálohování kontaktů, sms, emailů,... (nepoužívám na zálohování aplikací, protože pak se aplikace neaktualizují z Marketu)
SMS Jízdenka - objednávání jízdenek na MHD v Praze, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Ostravě a Liberci
A co používáte na svém androidu vy?
Aidos - vyhledání spojení v Idos (není na Marketu, nutno nainstalovat z webu)
Barcode Scanner - čtečka čárových, QR a dalšícch kódů
Bonsai Blast - hra s kuličkama :)
ConnectBot - SSH klient
GPS Status 2 - informace z GPS a kompasu
Graviturn - hra ovládaná kinetickým senzorem (oceněná v Google Developer Challenge)
Linda File Manager - správce souborů
MyBackup - zálohování kontaktů, sms, emailů,... (nepoužívám na zálohování aplikací, protože pak se aplikace neaktualizují z Marketu)
SMS Jízdenka - objednávání jízdenek na MHD v Praze, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Ostravě a Liberci
A co používáte na svém androidu vy?
úterý 22. prosince 2009
Recept: Špagety s kečupem a uzeninou (Italská specialita)
Když slyším "špagety s kečupem a uzeninou" chce se mi blinkat a je mi líto, že takovou záležitost vůbec někdo hodlá konzumovat. Udělat zjednodušenou babicovskou variaci na boloňské špagety je tak jednoduché, nedá o moc práce navíc a chuťový zážitek je nesrovnatelný.
Na 3-4 porce budeme potřebovat
0,5 kg pytlík špaget
0,5 kg mletého hovězího masa
2 větší cibule
3 stroužky česneku
250 ml rajčatové pyré (lisovaná rajčata případně osolená, nezaměňovat s rajčatovým protlakem!)
1 plechovku krájených rajčat
sůl, pepř, olej, oregáno
(strouhaný) parmezán
Na kostičky nakrájenou cibuli necháme na oleji zlehka zesklovatět. Přidáme mleté maso, sůl a pepř, a na velkém plameni mleté maso za průběžného otáčení dobře prosmažíme.
Přidáme na kolečka nakrájený česnek a oregáno. Přidáme rajčata, rajčatové pyré a můžeme trošku dosladit kečupem. Než se nám udělají špagety necháme povařit (pod pokličkou, je možné podlít vodou nebo lépe vývarem).
Pokud špagety podáme se strouhaným parmezánem dotáhneme chuťový zážitek k dokonalosti.
Na 3-4 porce budeme potřebovat
0,5 kg pytlík špaget
0,5 kg mletého hovězího masa
2 větší cibule
3 stroužky česneku
250 ml rajčatové pyré (lisovaná rajčata případně osolená, nezaměňovat s rajčatovým protlakem!)
1 plechovku krájených rajčat
sůl, pepř, olej, oregáno
(strouhaný) parmezán
Na kostičky nakrájenou cibuli necháme na oleji zlehka zesklovatět. Přidáme mleté maso, sůl a pepř, a na velkém plameni mleté maso za průběžného otáčení dobře prosmažíme.
Přidáme na kolečka nakrájený česnek a oregáno. Přidáme rajčata, rajčatové pyré a můžeme trošku dosladit kečupem. Než se nám udělají špagety necháme povařit (pod pokličkou, je možné podlít vodou nebo lépe vývarem).
Pokud špagety podáme se strouhaným parmezánem dotáhneme chuťový zážitek k dokonalosti.
pátek 18. prosince 2009
Databázový vtip - MySQL
select * from tabulka where datum is null;
...
18 rows
update tabulka set datum='1970-01-01' where datum is null;
Query OK, 0 rows affected
WTF?
update tabulka set datum="1970-01-01" where datum='0000-00-00';
Query OK, 18 rows affected
MySQL!
pátek 11. prosince 2009
Už se (mediálně) perou, vyřeší to dresscode
Článek Strašidlo v knihovně. Jak mne vyděsila knihovnice v hidžhábu si vysloužil hyperliberální odpověď ředitele knihovny, ale tohle je, přátelé, teprve začátek. Další vlaštovkou byla třeba zamýšlená brněnská mešita a v závislosti na tom, jak u i u nás bude přistěhovalců z muslimských zemí přibývat, budeme i my řešit problémy jako ve Švýcarsku, Francii a Německu, o kterých si zatím myslíme, že se nás netýkají.
Myslím, že je v pořádku, pokud po nás naši muslimští přátelé ve své zemi vyžadují dodržování určitých pravidel, ale jak se dívat na to, že pro svá pravidla chtějí respekt i v zemi, kam přišli jako hosté? Hrozně rád bych se ztotožňoval s liberálními názory pana ředitele, ale kdo zaručí, že díky liberálnímu přístupu z naší multi-kulti společnosti za pár let nezůstane jen společnost single-kulti?
Na druhou stranu se mi příčí něco někomu zakazovat. Tedy ono by toho bylo dost, co bych na veřejnosti rád zakázal, jako třeba líbání dvou chlapů, kojení, nahé děti, kouření, Paroubka a podobně, ale jednou jsem tenhleten demograt, a tak nebudu prosazovat ani zákaz zahalených ženských. (Připomínám, že se bavíme o chování na veřejnosti, doma ať si každý vše uvedené klidně dělá, klidně i zaráz.)
Měli bychom se důsledně řídit zákony a prosazoval pravidlo, že to co zákon nezakazuje, to je povoleno. Zákon můžeme změnit, pokud nebude vyhovovat, ale ať je spravedlivý a stejně přísný ke všem bez rozdílu.
V soukromých firmách je to jednoduché, tam vlastník (nebo management) stanoví dresscode - určí pravidla oblékání (např. v bance musí mít pánové oblek a dámy předepsaný kostýmek, a kdo si chce narazit šátek nebo jarmulku, tak si klidně může jít), ale u institucí financovaných z veřejných peněz je to samozřejmě jiné. Pro ty by měl pravidla určit stát -- parlament, na základě celospolečenského konsensu, tedy toho, co je v naší zemi obvyklé. Takový zákon by měl být pro veřejné instituce závazný a soukromé instituce nechť si ho upraví podle svých potřeb, budou-li chtít.
Školní uniformy v zemích na Britských ostrovech, zákaz šátků pro ženy pracující ve veřejných institucích v Turecku nebo nevyžadování kravaty u diplomatů přes léto v Izraeli (to není kvůli náboženství, ale kvůli horku). Příkladů, kde se můžeme inspirovat u zemí, které mají zkušenosti ať už s demokracií nebo s islámem je dost. Zároveň nám tak odpadne problém s řešením, co které ministryni ve sněmovně kam vypadlo.
Každopádně nějaká pravidla, a pro knihovníky zvláště, být musí, protože jinak se nám knihovníci do knihoven nebudou oblékat vůbec.
Myslím, že je v pořádku, pokud po nás naši muslimští přátelé ve své zemi vyžadují dodržování určitých pravidel, ale jak se dívat na to, že pro svá pravidla chtějí respekt i v zemi, kam přišli jako hosté? Hrozně rád bych se ztotožňoval s liberálními názory pana ředitele, ale kdo zaručí, že díky liberálnímu přístupu z naší multi-kulti společnosti za pár let nezůstane jen společnost single-kulti?
Na druhou stranu se mi příčí něco někomu zakazovat. Tedy ono by toho bylo dost, co bych na veřejnosti rád zakázal, jako třeba líbání dvou chlapů, kojení, nahé děti, kouření, Paroubka a podobně, ale jednou jsem tenhleten demograt, a tak nebudu prosazovat ani zákaz zahalených ženských. (Připomínám, že se bavíme o chování na veřejnosti, doma ať si každý vše uvedené klidně dělá, klidně i zaráz.)
Měli bychom se důsledně řídit zákony a prosazoval pravidlo, že to co zákon nezakazuje, to je povoleno. Zákon můžeme změnit, pokud nebude vyhovovat, ale ať je spravedlivý a stejně přísný ke všem bez rozdílu.
V soukromých firmách je to jednoduché, tam vlastník (nebo management) stanoví dresscode - určí pravidla oblékání (např. v bance musí mít pánové oblek a dámy předepsaný kostýmek, a kdo si chce narazit šátek nebo jarmulku, tak si klidně může jít), ale u institucí financovaných z veřejných peněz je to samozřejmě jiné. Pro ty by měl pravidla určit stát -- parlament, na základě celospolečenského konsensu, tedy toho, co je v naší zemi obvyklé. Takový zákon by měl být pro veřejné instituce závazný a soukromé instituce nechť si ho upraví podle svých potřeb, budou-li chtít.
Školní uniformy v zemích na Britských ostrovech, zákaz šátků pro ženy pracující ve veřejných institucích v Turecku nebo nevyžadování kravaty u diplomatů přes léto v Izraeli (to není kvůli náboženství, ale kvůli horku). Příkladů, kde se můžeme inspirovat u zemí, které mají zkušenosti ať už s demokracií nebo s islámem je dost. Zároveň nám tak odpadne problém s řešením, co které ministryni ve sněmovně kam vypadlo.
Každopádně nějaká pravidla, a pro knihovníky zvláště, být musí, protože jinak se nám knihovníci do knihoven nebudou oblékat vůbec.
sobota 5. prosince 2009
Recept: Omáčka na zeleném pepři
Recept na Omáčku na zeleném pepři, kterou vařil ve druhém díle Ano, Šéfe (26:37) Zdeněk Pohlreich.
Na každou porci půl deci koňaku, koňak necháme vyvařit a když nám už skoro žádný nezbyde,
přidáme základní omáčku, kterou jsme udělali z telecích kostí, zeleniny, rajského protlaku a červeného vína
necháme vyvařit o jednu třetinu
přidáme nakládaný zelený pepř
přidáme trochu tekuté šlehačky
několik kostek vychlazeného másla, pak už nevaříme.
Dnes jsme omáčku vyzkoušeli ke steakům, a vařili jsme trochu po babicovsku - koňak jsme nahradili kvalitní whiskey. Oproti návodu z videa, který trvá minutu a půl, jsme s jejím vařením strávili zásadně víc času, všechno to vaření, vývary a vyvařování něco zabere. Chuť jsme úplně přesně netrefili, a nebylo to asi jenom tím, že jsem tam vyklopil celou lahvičku nakládaného pepře, ale budiž to výzvou pro příště!
Na každou porci půl deci koňaku, koňak necháme vyvařit a když nám už skoro žádný nezbyde,
přidáme základní omáčku, kterou jsme udělali z telecích kostí, zeleniny, rajského protlaku a červeného vína
necháme vyvařit o jednu třetinu
přidáme nakládaný zelený pepř
přidáme trochu tekuté šlehačky
několik kostek vychlazeného másla, pak už nevaříme.
Dnes jsme omáčku vyzkoušeli ke steakům, a vařili jsme trochu po babicovsku - koňak jsme nahradili kvalitní whiskey. Oproti návodu z videa, který trvá minutu a půl, jsme s jejím vařením strávili zásadně víc času, všechno to vaření, vývary a vyvařování něco zabere. Chuť jsme úplně přesně netrefili, a nebylo to asi jenom tím, že jsem tam vyklopil celou lahvičku nakládaného pepře, ale budiž to výzvou pro příště!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)