Jak jsem se dal na charitu

Páteční extraordinérní představení (pozor na nevhodný název článku!) mělo pro mě nepříjemnou dohru. JUDr. D. nejdřív nechala pozdravovat Bářinu paní matku, a když má ostražitost polevila, požádala mě, abych v sobotu přišel pomáhat se sběrem pro Charitu. Nejednalo se o nic menšího než veleznámá událost na 5. nástupišti, kam každý měsíc chodí Brno odkládat do přistaveného vagónu svůj obnošený šatník.
Celou noc mě pronásledovaly předtuchy jak lední medvěd hrdiny oblíbeného seriálu (pro méně znalé: Ztraceni), takže jsem byl skoro rád, že už lehce po deváté ráno můžu za vydatného drkotání zubů pospíchat k nádraží. Tam jsem mezi osazenstvem (vesměs vesničani z okrajových částí Brna) vzbudil pozdvižení, protože jsem jako jediný nepřijel autem, ale šalinou. Po chvíli, kdy se pro mě hledalo vhodné nasazení, byl jsem vysazen do vagónu, abych společně s Vojtou ukládal přinesené pytle s textilem do prostorově výhodných kombinací. Nevím, jestli se dobytčák tak rychle zadýchá, ale za chvíli mi zima nebyla. Když jsem si odkládal bundu, napadlo mě, že jsem nemusel za bundu utrácet tolik peněz v Makru, protože účast občanů na sbírce byla vysoká a vkusného oblečení dostatek; a na druhou stranu jsem si pomyslel, že když už jsem ji tak draho pořídil, nebylo by fajn ji nedopatřením přidat ke sbírce.
A občané nosili. V igelitce. V krabici. V kufru (pravděpodobně jako set, doufám, že žádný z darovaných kufrů nebyl nějakého roztržitého cestujícího). V kabeli (stejné jako předchozí). V igelitovém pytli. Ti pitomější naplnili ten nejtenčí pytel těžkým textilem, takže se po uchopení pytel roztrhl. Někteří se dožadovali vrácení svého zavazadla (většinou igelitek zadarmo z obchodu -- asi k nim měli citový vztah), aniž by domysleli, kam ve vagóně věci přijdou. Korunu tomu nasadila stařenka, která mi podala tašku, aby mi poté, co jsem ji ladně vyhodil ke stropu útěšně se zaplňujícího vagónu, oznámila, že ji chce zpátky. (Nakonec se to vyřešilo tak, že do vagónu mezi věci poslala vnuka, aby ji našel.) A ti nejpitomější pořádali závody v naplnění tašky co nejodlišnějším obsahem: dole knihy, uprostřed šaty, nahoře sklo.
Díky tomu, že někteří nebyli schopní pochopit, do kterých dveří vagonu patří co (bylo to složité jedny dveře textil, druhé zbytek), vím, že nosili i spoustu dalších věcí. Knížky. Tři igelitové pytle poštovních známek. Jízdní kolo. Židli. Spoustu lyží. Gramofon a dvě tašky desek. Televizi (proč platit recyklační poplatek, že). Když jsme potom odpoledne seděli u jedněch z našich mnoha rodičů a já jen zmoženě poslouchal hovor, skoro každé podstatné jméno, které jsem zaslechl představovalo věc, kterou lidi přinesli.
Všechno by to bylo celkem fajn, kdyby se kolem vagónu nestahovali bezdomovci, kteří jednak somrovali čaj, kterej Karel přinesl pro pracující na zahřátí, a také převelice ochotně přebírali od lidí balíčky, aby je před tím než nám je předají důkladně prohlédli. I když jsem si o přinesených věcech nedělal iluze, tihle pánové, ze kterých se táhl pekelný puch mě utvrzovali v tom, že na tuhle akci budu mít určitě nějakou vzpomínku a třeba taky nějaké malé skákající kamarády.
Kraloval jeden homeless, který se ptal, kam ten vlak jede. Paní organizátorky byly zvyklé na tyhle dotazy odpovídat, takže vysvětlily, že do Broumova, kde se třídí a posílají dál. A on, že jestli může jet taky. Byl celkem problém mu vysvětlit, že nákladní vlak může jet i několik dní...
Za tři hodiny byl vagón skoro plný a já úplně grogy. Doma jsem do pračky nacpal věci nasmrádlé bezdomoveckým smradem a šel se důkladně vydezinfikovat do koupelny. I když se mé obavy nepotvrdily a nic navíc jsem si kromě zážitků nepřinesl, na tuhle akci budu hodně dlouho vzpomínat.

Volá VZP

Před chvílí mi volala paní z VZP, kvůli nesmyslně naúčtovanému "dluhu". Dovolím si laskavému čtenáři neumělou transkripcí přiblížit obsah rozhovoru:
Dostala jsem vaši námitku, kde uvádíte, že jste studoval, tak jestli byste to mohl přijít doložit.
Vy jste patrně přehlédla, že námitku podávám z důvodu promlčení.
Ano jistě, ale kdybyste mi donesl potvrzení o studiu, tak by se to snadno vyřešilo.
Nezlobte se, ale já to pokládám za vyřešené. Pošlete mi opravené vyúčtování, kde tento "dluh" nebude.
Není to vyřešené, někde se stala chyba a je potřeba to zdokladovat.
Podívejte, kdybyste se ozvali v té pětileté lhůtě, tak bych to potvrzení sehnat musel, ale teď k tomu nevidím důvod.
Tak jestli trváte na námitce z důvodu promlčení, tak si budeme muset dopisovat o téhle námitce...
To tedy nebudeme! Je to promlčené a hotovo! Jestli mě VZP bude kvůli tomu ještě otravovat...
Tak jestli to berete tak, že vás otravuji...
...tak vás upozorňuju, že jsou i jiné pojišťovny...
...já vás tady nedržím! Na shledanou!

No jsem velice zvědav, co mi napíšou. Vypadá to, že si budu muset na VZP založit na blogu rubriku...

Konec Google bomb

Každá sranda jednou končí. Dnes Google oznámil, že změnil své algoritmy tak, aby minimalizoval následky Google bomb. Takže prasopsům a namyšlenejm buranům je konec. Zatím ještě funguje senilní ješita a Štěpánek a Lenička :)

Neplatič u VZP?

Protože jsem se zatím neodhodlal zrušit si živnosťák, posílá mi VZP každý rok vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění. To letošní ovšem pro mě nebyla obyčejná rutina, ale neobyčejné drama.
Čtyři á-čtverky byly pokryté divnými čísly s mínusy a na konci:
...což je nemilá zpráva i pro někoho, kdo neplatí pojištění úmyslně. Důkladným zkoumáním se mi podařilo dešifrovat, že po mě žádají zaplacení pojistného za 11 měsíců v letech 1999/2000. Původně jsem myslel, že to nějak souvisí s mým dávným lenošným zaměstnavatelem, ale dnes mi paní na VZP vysvětlila, že to souvisí s mými dávnými studentskými lety, nicméně v té době jsem studentem byl. Paní mi radila, ať přinesu potvrzení o studiu za tu dobu, ale protože jsem se ještě ráno poradil se svou konzultantkou přes zdravotní pojištění Katkou M. (dříve S.), odvětil jsem, že mě ani nehne, protože podle zákona je pohledávka na zdravotním pojištění po 5ti letech promlčená. Paní se divila, že to vím a řekla, že to musím napsat písemně.
Velice zajímavé je, že na loňském vyúčtování se pravilo, že nedlužím nic. Ještě zajímavější mi přijde, že když si VZP vzpomene, že 7 let něco dlužím, tak po mě chce penále za celou tu dobu, i když já jsem o "dluhu" neměl ani ponětí. A úplně nejzajímavější je samozřejmě to, že VZP si dovolí říct o peníze, na které podle zákona vůbec nemá právo.
Nevím jak na laskavého čtenáře, ale na mě to dělá dojem, že to celé není náhoda. Mám silné podezření, že tahle akce souvisí s tím, že jsme loni na vodě s Wiskinem za pár večerů u piva vymysleli kompletní reformu zdravotní péče a zdravotního pojištění, která zřejmě není někomu ve VZP po chuti. Nicméně vzhledem k tomu, že náš návrh je poměrně pravicově orientován, zdá se, že si někdo ve VZP nestačil všimnout, že se mezitím otočilo kormidlo...
Lochec na konec: dopis na VZP jsem zakončil slovy "v dokonalé úctě" a podepsal se jako "oddaný pojištěnec". Tak uvidíme...

Namyšlenej buran

Co to je Google bomba doufám každý ví. Namyšlenej buran se proti ní snažil bránit tím, že zakázal Googlu vstup na svůj web. Jenže Google vrací úder a teď jako titulek stránky vrací text bomby. No není to bomba?

Obsluhoval jsem anglického krále (2006)

Oldřich Kaiser je fajn, ale nepochopil jsem, proč jeho "zamlada" hraje Bulhar Barev, který ani neumí česky (Kaiser ho dabuje a z Barnevova podivného hýbání pusou je to pekelně poznat), ani se Kaiserovi nějak nepodobá. A ke všemu hlavní postava anglického krále vůbec neobsluhovala -- šerpa je od habešského císaře (WTF?).
Jako český film s (pravděpodobně) největším počtem nahých ženských ňader, solidní výpravou a zástupem známých herců to ušlo.

Hodnocení: **
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Jak volat na Slovensko

Pracovně teď občas volám na Slovensko a dneska mě napadlo, že bych se mohl podívat, kolik mě to vlastně stojí. Pohled do ceníku T-Mobile mě nepotěšil, takže jsem obratem vyzkoušel I-Call (před mezinárodní předvolbu se napíše 1042 a hovor je pak směrovaný přes Internet), který je sice levnější, s bezproblémovou kvalitou, ale cenově taky není žádná sláva.
Takže jsem si vzpomněl na Skype a Mara mi ještě doporučil 802.cz, které mají místo pevné linky.

Ceny v Kč včetně DPH za minutu:

TMCZ	TMCZ I-Call	Skype (pevná/mobil)	802.cz (pevná/mobil)
14,28*	11,30	1,75 / 5,74**	1,77 / 4,39

* můj tarif, u nižších tarifů jsou sazby vyšší: 15,47 a 17,00
** € 0.063 / € 0.200, kurz 1 € = 27,80 Kč

Skype
+ verze pro PDA, ze kterého se volá líp než ze sluchátek
- nutnost koupit kredit aspoň za 11 euro
- uzavřenost a problém supernode - některé hovory mohou být směrovány přes váš počítač. (I když to mě moc netrápí, protože Skype mám puštěné jen když volám.)

802.cz
+ jede nad standardem pro internetové volání SIP
- 120 Kč zřizovací poplatek a měsíční poplatek 1 Kč
To, že dostanu české telefonní číslo je mi celkem k ničemu. Skoro bych to zařadil do nevýhod :)

Tak nevím, do čeho půjdu... zatím se mi víc zamlouvá ten Skype, protože ho znám. A nebo budu Slovákům psát emaily a volat si nechám jen od nich :)

"Don't blame Sendmail"

Jak strávit příjemně bezmocné nedělní odpoledne? Co zkusit nakonfigurovat Debian -- konkrétně poštovní server Sendmail a k němu Cyrus SASL verze 2 (Simple Authentication and Security Layer) s podporou PAM (Pluggable Authentication Modules).
I když je všechno nakonfigurováno podle návodu Nejvyššího, ověření hesla se stále nedaří. V tu chvíli je vhodné zapnout podrobné logování: define(`confLOG_LEVEL', 15) a dozvědět se problém:
AUTH failure (LOGIN): no mechanism available (-4) SASL(-4): no mechanism available: checkpass failed
To, že v /usr/lib/sasl/Sendmail.conf máte nastavené pwcheck_method: PAM i mech_list: LOGIN PLAIN, které fungovalo se SASL v 1.5 je úplně jedno, protože teď už to nefunguje.
V čem je problém nevím, ale řešení spočívá ve spuštění démona saslauthd: v /etc/default/saslauthd nastavit START=yes a MECHANISMS="pam" a v /usr/lib/sasl/Sendmail.conf nastavit jeho používání: pwcheck_method: saslauthd.

Web kancelář ThinkFree

Po Google Docs & Spreadsheets (Martinerův weblog informoval) tu máme další on-line konkurenci pro MS Office.

ThinkFree online office nabízí po názvem Write a Calc obligátní variace na Word a Excel a na rozdíl GD&S i alternativu k PowerPointu nazvanou Show. Oproti GD&S je prý kompatibilnější s MS Office a v Calc nechybí podpora grafů.
Editace dokumentů může probíhat ve dvou režimech: Quick edit (AJAX - stejně jako GD&S) a Power edit (Java applet), kde je k dispozici více funkcí, funkují klávesové zkratky (Ctrl+O,...), ale jeho start trvá delší dobu. Zajímavé je, že Power edit nemá rád Google Desktop Search. Pokud ho máte nainstalovaný, vyzve k jeho ukončení, jinak se odmítne spustit.
Z klasických on-line funkcí nechybí sdílení dokumentů, možnost práce více lidí na jednom dokumentu a 1GB prostoru. ThinkFree je zdarma, ale do budoucna plánuje Premium verzi (pravděpodobně placenou), která nabídne možnost práce offline s automatickou synchronizací, archivování, fullscreen mód nebo technickou podporu.
On-line verzí ale ThinkFree nekončí: nabízí i verzi Desktop, která je přímou konkurencí MS Office, verzi Portable pro iPod a U3 Smart drive a verzi Server.

Prague Marina

Tedy ne že bych se chtěl stěhovat do Prahe, ale projekt společnosti Lighthouse na vybudování luxusní rezidenční čtvrti s jachetním přístavem v Holešovicích pod názvem Prague Marina má něco do sebe. Zeleň, sluníčko, jachty, výhled a v ceně bytu garážové stání. Zatím se dají koupit byty na pravé straně (z pohledu obrázku - dvě oranžové budovy a za nimi jedna bílá) za lidové ceny: 2+kk 3 - 6 milionů (50 - 70 m2), 3+kk 5 - 7,5 milionů (85 - 95 m2), ale dají se najít i dvousetmetrové byty pro náročnější za 16 - 19 milionů (vše bez DPH). Já osobně bych ale dal přednost těm menším bílým domečkům na protější straně, které se budou stavět ve druhé fázi.
Na stránkách píšou, že "celé území je bezpečně chráněno proti povodni (do úrovně přesahující povodeň z r. 2002)". Ještě že tak, protože jinak by ono proklamované "propojení Holešovic s vodou" dostávalo úplně jiný význam.

Kupec benátský (The Merchant of Venice, 2004)

Klasický příběh o tom, že kdo chce moc, nemá nic, a že horší než Žid je už jenom ženská.
Film stojí za vidění hlavně kvůli Al Pacinovi, který je tak přesvědčivý, až bych skoro řekl, že mu nějaký Žid musel už někdy něco uříznout. Naopak je potřeba přetrpět trošku pomalejší rozjezd (cca první hodinu a půl), velmi neumělé titulky (originál je veršovaný) a Pacinova mladého protihráče (Joseph Fiennes).
Zážitek v singleplexu Art nám bohužel kazila nutnost neustálého okřikování telefonujících a vybavujících se (ne)diváků a pak taky uklízečka, která pravděpodobně zaskakovala za promítače, a které přehazování cívek filmu ještě moc nešlo. Ale co, chybějící děj jsme si snadno domysleli a aspoň se dostali dřív domů.

Hodnocení: ***
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Jak si nenaběhnout s Hibernate

Hibernate je skvělý nástroj, ale přes veškerou abstrakci, DAO a podobné fičury, je potřeba nepřestat myslet. Já jsem si naběhl takto: zadání je metoda, přijímající seznam identifikátorů, která má vracet seznam řekněme produktů, které mají v databázi tyto identifikátory. Nic těžkého, že?

public Produkt[] getAll(Serializable id[]) {
List<Produkt> list = new ArrayList<Produkt>(id.length);
for (Serializable i: id) {
 Produkt p = (Produkt)session.get(Produkt.class, i);
 if (p != null)
  list.add(p);
}
return list.toArray(new Produkt[]{});
}

Při zběžném otestování funguje báječně, nicméně v produkčním nasazení se objeví problém. Pokud je identifikátorů pár stovek, ne-li tisíc, provedení se může protáhnout na pár minut. Každé get() je totiž jeden SQL select...
Správné řešení obnáši použití Query:

public Produkt[] getAll(Serializable id[]) {
List<Produkt> list = session
 .createQuery("from Produkt where id in (:id)")
 .setParameterList("id", Arrays.asList(id)).list();
return list.toArray(new Produkt[]{});
}

"Soutěž, ve které nejde o vědomosti" (aktualizováno!)

Tak už víme, co bude Primou už přes měsíc inzerovaná "Soutěž, ve které nejde o vědomosti". Vzhledem ke sloganu, který ve mě evokuje představu, že hledají blbečky, co se nebojí, jsem tipoval klon soutěže Fear Factor ("Sežer pavouka"), ale tak přísná Prima nebude -- pod názvem Ber nebo neber v průběhu února uvede soutěž Deal or No Deal. Dnes Petr Šnajdr oznámil, že internetovým partnerem bude Atlas.cz, který tak u Primy vystřídá dosavadní Centrum.cz.
Novinky píšou, že moderovat soutěž bude Pavel Zuna, a že výhry se budou pohybovat od jedné koruny do pěti milionů.
Kromě vyvedených prvních VyVolených Prima reality show tlačené svou švédskou matkou úspěšně kazí (VyVolení 2, Moje milá tchýně, Bar, Trosečník). Tak jak to bude tentokrát?
Zatím si tu soutěž můžete on-line vyzkoušet.

Účastníci zájezdu (2006)

Předem mého blogpostu musím říct, že našeho nejprodávanějšího autora rád nemám. Knížky jsem četl asi dvě a za chvíli se mi z hlavní postavy (úspěšného českého spisovatele) dělalo blivno. Stejně tak blivno se mi dělalo z první Vieweghovy adaptace, kterou režíroval Filip Renč. Román pro ženy by ode mě dostal jednu hvězdičku - za muziku Evy Frühlingové a odhalení, kdo je Pažout.
Nevím, jestli je Jiří Vejdělek (režíroval televizní seriál Redakce) tak dobrý režisér nebo je v tom něco jiného, ale Účastníci pro mě byli velmi, ale velmi příjemné překvapení. A atmosféru letních zájezdů a jejích účastníků po česku vystihuje takřka dokonale.

Hodnocení: ****
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Kráska v nesnázích (2006)

Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem a Kráska v nesnázích. Chápu, že Jan Hřebejk nechce točit pořád jen příjemné filmy, které pohladí po duši, ale nechť Hřebejk pochopí, že mě zas nebaví dívat se na Geislerku, které mám většinu filmu chuť vyliskat...

Hodnocení: **
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Obchodník se smrtí (Lord of War, 2005)

Moto Nicolase Cage je: "Ve světě je v oběhu více než 550 miliónů zbraní. To je jedna zbraň na každého dvanáctého člověka na Zemi. Jediná otázka zní... Jak vyzbrojíme těch zbývajících jedenáct?"
Ultrahustej film o obchodníkovi se zbraněma, kterej se líbí i holkám (ten film, ne snad Cage). No kdo kdy viděl mapu Ukrajiny z kokainu?

Hodnocení: *****
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Nabít a zabít (Lucky Number Slevin, 2006)

Josh Hartnet, Lucy Liu, Bruce Willis, Morgan Freeman, Ben Kingsley; skvěle zamotaný příběh o válce gangů, nájemných vrazích a záměně identity; a v češtině vyfasuje tak pitomej název schopnej i odradit.

Hodnocení: *****
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Borat (2006)

Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (Borat: Cultural Learnings of America for Make Benefit Glorious Nation of Kazakhstan, 2006)
Hodnocení: ****
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Podnikání v USA

John Vanhara na svém blogu podrobně popisuje své podnikání s jízdními koly v USA. Původně po internetu přeprodával kola jiné firmy a pak si objednal malý kontejner s koly přímo od výrobce z Číny. Kromě toho, že i přes absenci diakritiky, se to čte dobře jako dobrodružná knížka, dá se vysledovat, proč se v USA dá snadno podnikat s čímkoli:

• obrovský trh s 300 miliony obyvatel mluvící jednou řečí (čili stačí např. jeden web, jeden člověk na aktualizaci webu a vyřizování emailových nebo telefonických dotazů a objednávek)
• jednotná cena poštovného po celých státech (do vlastního státu je poštovné ještě o něco nižší)
• absence opatření jako povinná dvouletá záruční lhůta nebo 14 denní lhůta na vrácení při nákupu přes internet, která jsou sice hrozně fajn pro spotřebitele, ale pro podnikatele musí být noční můrou.

Určitě by se daly najít i další důvody jako snadnější přístup k penězům (půjčky, úvěry,...) nebo absence zásady "odrbej nebo budeš odrbán", ale ty uvedené mi přijdou jako nejdůležitější.
V komentářích si můžete tipnout, který trh v Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčí největší.

Jak zničit Linux

Debian je moje oblíbená linuxová distribuce, kterou používáme na serverech už snad osm let. Je zvláštní tím, že jeho vývoj nezastřešuje žádná firma, ale spolek dobrovolníků z celého světa, kterým velí volený lídr (momentálně Anthony Towns). I když by se mohlo zdát, že to nemůže fungovat, Debian je největší linuxová distribuce (obsahuje přes 15 tisíc balíčků) a je k dispozici pro největší počet počítačových architektur (12). Odvrácenou stranou mince je ovšem notorická neschopnost Debianu dodržet stanovené termíny vydání nových verzí (poslední včas vydaná verze byla 1.3 v roce 1997).
Také tomu měla napomoct iniciativa Dunc-Tank, která si klade za cíl zlepšit Debian pomocí peněz. Jako první projekt si zvolila napomoci včasnému vydání verze 4.0 tím, že bude na plný úvazek platit jednoho vývojáře starajícího se o vydání v říjnu (Steve Langasek) a druhého v listopadu (Andreas Barth). Měsíční odměna údajně činí 6.000 dolarů.
Nicméně tento experimentální projekt, na kterém se podílí několik vývojářů včetně samotného lídra, mezi ostatními vývojáři vzbudil nelibost. Někteří zpomalili nebo úplně zastavili práci, a třeba mě se dotklo, že Martin 'Joey' Schulze přestal vydávat Debian Weekly News. Také se objevily vtipné stránky i méně vtipné snahy. I když protestující vývojáři jsou označování za malou (ale hlasitou) skupinku a původní zakladatel Debianu Ian Murdock drží současnému lídrovi palce, faktem zůstává, že stanovený termín vydání 4. prosince 2006 se dodržet nepodařilo.

Nechci spekulovat o tom, kdo je v právu, kdo se chová dětinsky nebo kdo nezvládl svou komunikační roli, a už vůbec ne o tom, jak to všechno dopadne a kdy (nebo jestli) bude nová verze vydaná. Neodpustím si ale trošku paranoii. Říkávalo se, že Microsoft nemůže proti Linuxu bojovat svým tradičním způsobem (koupit ho), nicméně kauza okolo Dunc-Tanku může být návodem, jak jednoduše, levně a efektivně rozložit jednu linuxovou distribuci.

Ostrov (The Island, 2005)

Romantický scifi thriller o tom, jak Lincoln potkal Jordan a jak zjistili, že jsou tak trochu... kloni. Michael Bay v tomhle scifi thrilleru nabitém akcí vysvětluje, že každý na světě máme nějaký účel. Původně jsem se na tenhle film nechtěl ani dívat, ale u televize (pardon, HBO :) mě zaujala přehlídkou známých jmen v titulcích (Ewan McGregor, Steve Buscemi), a byl jsem příjemně překvapen. Velmi kvalitní akční scény a ucházející příběh patřily mezi nesporné klady. I když pravděpodobnou zápletku důvtipný divák odhalí už po první čtvrtině, příběh se dál rozvíjí, a neztratí schopnost udržet pozornost. Vytknout se mu dá jen to, že v rozuzlení si trošku unfair vypomáhá tím, že jedna postava otočí, a pak taky delší délka: 136 minut je opravdu dost.

Hodnocení: ***
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Válka světů (War of the Worlds, 2005)

Předposlední film Stevena Spielberga a možná jeho poslední se scientologem Tomem Cruisem mě rozhodně lákal svým postapokalyptickým námětem. Budovanou atmosférou, sondou do chování lidí a útočícími trojnohými stroji, které jakoby vypadli z Half-Life, mě opravdu potěšil. Na druhou stranu mi celej film otravovala pištící Cruisova filmová dcera a taky bych ocenil trošku vysvětlení: co vlastně ti cizáci chtěli a jak se vlastně podařilo je přemoct? Ale oceňuju triky a taky to, že i když se film celkem podobá Znamení, rozhodně to není takovej průser.
Válku světů, ale beru jen jako předehru k Potomkům lidí, kteří budou určitě bomba a které už mi v Palace Cinemas přestali hrát...

Hodnocení: ***
(* - naprostá hrůza, ** - ztráta času, *** - dobrej film, **** - šel bych znova, ***** - musím si pořídit)

Jak jsem nedokoukal Poirota

FTV Prima se nedohodla s provozovateli regionálního televizního vysílání sdruženými v Regionální Televizní Agentuře (RTA) na programovém schématu platném od 1. ledna 2007. Televzie Prima není běžná celoplošná televize, ale sdružení regionálních stanic, které podle vydaných licencí smějí vysílat svůj program v časech 7-8 hodin ráno a 16-18 hodin odpoledne. Minimálně tady na Jižní Moravě dodržela RTA svůj slib a slibně se rozvíjející Poirotův případ úderem 16. hodiny ustřihla vysíláním TV Óčko. Mezi další postižené regiony můžou patřit jižní Čechy, Zlín, Ostrava a východní Čechy (RTA patří 5 regionálních stanic, 7 patří prostřednictvím společnosti Regio Media Primě a o jednu vedou soudní spor).
Důležité je také připomenout, že RTA dodává zpravodajství Nově a má se zato, že RTA byla Novou finančně podporována při nákupu regionálních stanic. K tomu se ještě Primě nepodařilo vyvázat se ze závazku sdílení kmitočtu s regionálními stanicemi po přechodu na digitální vysílání.
Zdroje: Českobudějovický deník, AHA, Digizone.

Primě se přelom roku nevydařil. V prosinci soud vydal proti FTV Prima a scénáristkám Rodinných pout sestrám Bártovým předběžné opatření, které zakazuje točit i vysílat další díly seriálu vyrobené jinou společností než PRO TV, která vyrobila první dvě řady seriálu. Nicméně pro Primu byla zřejmě pokuta za porušení snesitelnější než ztráta z neodvysílané reklamy a tak tři díly třetí řady vyrobené společností Etamp i přes zákaz odvysílala. Od 2. ledna bude vysílat seriál Velmi křehké vztahy, odehrávající se převážně v nemocnici s prakticky stejným osazenstvem.
Zdroje: Novinky, iDnes.

Můj osobní dojem je jízda na velmi prudkém toboganu s nejasným koncem. Udělá situaci přítrž (západoevropská) společnost Modern Times Group (MTG) - 50% vlastník Primy (dalším vlastníkem je GES Holding)?